Mléčná revoluce pod lupou

Sektor živočišné výroby zažívá rozkvět, k němuž velkou měrou přispívá rostoucí obliba masa a mléčných výrobků v zemích globálního Jihu. Rostoucí poptávka představuje hlavní spouštěč takzvané „revoluce živočišné výroby“ , která přináší zásadní příležitost pro rozvoj chudých komunit. O mléčném sektoru, na který se tento článek zaměřuje, se často říká, že ho podkopává evropský export sušeného mléka. Jaká je tedy situace na pozadí právě probíhající reformy Společné zemědělské politiky (CAP)?

Revoluce živočišné výroby v plném proudu. Jakou roli v ní mají chudí?

Živočišná výroba je jednou z nejdynamičtěji se vyvíjejících oblastí zemědělského hospodářství. Nárůst populace, stoupající příjmy a urbanizace stojí za vyšší poptávkou po živočišných produktech. Zatímco poměr obilovin ve stravě klesá, podíl mléka, vajec a masa rychle stoupá. Nárůst spotřeby mléka v rozvojových zemích dosahoval v letech 1995 – 2005 průměrně 3,5 až 4 % ročně, tedy dvojnásobku růstu spotřeby nejdůležitějších základních potravin za stejné období. Bangladéšská státní plánovací komise předpokládá, že se v roce 2015 poptávka po mléce oproti roku 2009 zdvojnásobí . Ačkoli je tempo tohoto růstu v jednotlivých regionech různé, všude představuje cestu z chudoby.

Pro venkovské obyvatelstvo představuje vlastnictví mléčné krávy zásadní hodnotu. Nejen proto, že poskytuje mléko a tím i vápník, bílkoviny a vitamíny, jichž se v rostlinné stravě nedostává, ale také proto, že představuje pravidelný zdroj příjmu a rovněž i dostatečnou hodnotu umožňující například získání úvěru. Odhaduje se, že v oblasti produkce mléka se angažuje přibližně 150 milionů rodin, tedy více než 750 milionů osob, většina z nich v rozvojových zemích.

Měnící se vzorce spotřeby jsou skutečností, s níž je třeba se vypořádat. Revoluce živočišné výroby představuje motor růstu, který může, za přispění správných politik, zásadním způsobem omezit chudobu. V mnoha zemích již základna existuje. V Bangladéši je přibližně 1,4 milionu mléčných farem (s průměrně třemi kravami – v ČR má mléčná farma průměrně 100 krav), produktivita je však velmi nízká a dosahuje jen 721 kg mléka ročně na jednu krávu (oproti 6 574 kg v ČR ) a většina jejich produkce se nedostane na oficiální trh. Cílem je proto umožnit drobným zemědělcům zvýšit produktivitu a vstoupit na trhy. K tomu je na jedné straně třeba aktivní zapojení lokálních, národních i regionálních úřadů, ale také závazek zemí vyvážejících mléko, jako jsou členské státy EU, zvýšit koherenci jejich společné zemědělské politiky.

Když EU zamíchá zahraničními trhy s mlékem

Mezi evropskými rozvojovými politikami, které nejsou koherentní s rozvojem, se smutnému prvenství těší zemědělství. Nevládní organizace informují o různých případech masivních importů evropského zboží: zmrazené kuřecí díly do Kamerunu, cibule do Senegalu nebo rajčata do Ghany. Méně informací pak směřuje k veřejnosti o dumpingových praktikách souvisejících s evropským sušeným mlékem, které narušují produkci v rozvojových zemích – především v Africe, ale také jinde, například v Bangladéši.

Bangladéšský případ se poprvé vynořil v roce 2009 v souvislosti s reaktivací exportních dotací, zvaných také refundace, v Evropské unii. Celosvětový pokles poptávky tvrdě zasáhl evropské zemědělce prostřednictvím poklesu cen. Všichni mají jistě v paměti akce zemědělců vylévajících mléko do polí nebo před bruselským sídlem Evropské komise. Exportní dotace pomohly s odbytem přebytků evropského trhu tím, že udržely nízkou úroveň cen a evropská produkce tak byla na mezinárodním trhu konkurenceschopná. Tyto exportní dotace často vyvolávají zoufalství drobných zahraničních producentů, protože tlačí světové ceny mléka dolů a levné sušené mléko konkuruje místnímu mléku. A tak zatímco toto opatření ulevilo zainteresovaným osobám v Evropě, přesunulo se břemeno na ostatní.

V Bangladéši někteří producenti v roce 2009 vehementně protestovali proti nízkým cenám mléka. Organizace International Farm Comparison Network (Mezinárodní srovnávací síť farem - IFCN) vypočítala dopad evropských exportních dotací na chudé metodou analýzy různých scénářů. Odhaduje, že pokles světové ceny mléka o 2,5 eura (vyvolaný exportní refundací ve výši 5 eur na 100 kg mléka) významným způsobem ovlivňuje obživu více než 5 milionů osob a udržuje lidi v sevření chudoby. Tento pokles ceny mléka snižuje příjem domácností o 7 až 16 %. Zvláště pro velmi chudé rodiny (5-6 osob) se dvěma kravami a omezenou dostupností zaměstnání mimo oblast zemědělství tento pokles znamená, že si taková rodina nemůže koupit běžné potraviny nebo posílat děti do školy.

Tento příklad je z roku 2009. Od té doby ceny potravin stoupají, což znamená, že se místní bangladéšské mléko stalo opět konkurenceschopným. V současnosti činí cena bangladéšského mléka v supermarketu 160 taka (1,52 eura) za objem odpovídající 400g sušeného evropského mléka, jež stojí 210 taka . Znamená to však, že je konec potížím chudých? Podívejme se na jiný aspekt problému.

Co stojí v cestě vyšší koherenci?

Otázkou je, jak dlouho si bangladéšská produkce svou výhodu uchová. Volatilita cen sušeného mléka je silnější než dříve a oslabuje úsilí o opětovné nastartování zemědělské produkce v chudých zemích. Častější výskyt náhodných klimatických jevů spolu se zánikem nástrojů tržní regulace podle všeho cenové fluktuace v budoucnu dále zhorší. EU byla dříve zdrojem relativní stability mezinárodních cen mléka, protože evropský trh s mlékem byl řízený, což vedlo ke snížení jeho volatility. Nástroje jeho řízení však byly narušeny postupnými reformami CAP. Volatilita je dnes vnímána jako skutečnost, s níž je třeba se vyrovnat, a ne jako problém, který je třeba řešit. Převládá proto přístup zaměřený na zmírňování rizik nad snahou o řízení trhu. Jedním z navrhovaných řídicích nástrojů je vytvoření evropského trhu s mléčnými futures. I když futures mohou zpočátku pomoci omezit volatilitu z hlediska producenta, je zde riziko, že nebudou-li zavedeny přísné podmínky, může tento trh vést ke vzniku bublin a tím pádem volatilitu zhoršit.

Evropská unie kromě toho příliš nepracuje na nápravě dobře známých inkoherencí.

EU především není připravena ukončit exportní dotace. Z návrhů reformy CAP (jež byly oficiálně představeny Evropskou komisí 12. října 2011) je zřejmé, že exportní dotace mají být jako nástroj zachovány a připraveny, aby byly v případě potřeby po ruce. Zdá se tedy, že EU nedodrží svůj slib daný v roce 2005 v Hongkongu, vzdát se do roku 2013 exportních dotací.

Zadruhé zde jsou přímé platby, které, ačkoli nejsou na úrovni WTO považovány za narušující, stále představují problém. Důvod jejich existence není předmětem tohoto článku; mají svou roli v tom, že umožňují evropským zemědělcům uživit se zemědělstvím, zvláště v situacích, kdy ceny nepokrývají výrobní náklady. Nejsou však podnikána žádná opatření omezující jejich vliv na snižování cen na trzích chudých zemí. Umožňují evropským vývozcům dobývat tržní podíly, které by bez dotací a přímých plateb nezískali. Evropské neziskové organizace zaměřené na oblast rozvoje navrhly, aby „tam, kde byly poskytnuty dotace na produkt nebo jeho vstupy, bylo jako protiváha uvaleno exportní clo ve stejné výši. To by zvrátilo vliv tradičních exportních refundací.

Zatřetí, již naplánované a politicky nedotknutelné rozhodnutí o postupném uvolňování kvót produkce mléka povede k dalšímu zvýšení výroby evropského sušeného mléka. Předběžné hodnocení dopadů postupného uvolňování kvót předpokládá, že export odstředěného sušeného mléka v roce 2015 vzroste oproti roku 2008 o 69 %. Česká republika se do exportu sušeného mléka do Bangladéše zapojila v roce 2008 a v současnosti je největším evropským vývozcem na bangladéšský trh, přičemž v roce 2010 vyvezla 3 938 tun sušené syrovátky a 2 125 tun sušeného odstředěného mléka.

Za těchto okolností může příležitost nabídnutá mléčnou revolucí chudým snadno uklouznout mezi prsty. Podle všeho na ni odpovědí spíše evropští, novozélandští či američtí vývozci či investice do velkých farem v chudých zemích než samotní chudí farmáři.

Úplný obrázek…

Pro úplný obrázek je podstatné se dotknout ještě dvou dalších aspektů, jednoho týkajícího se odpovědností a druhého, souvisejícího se situací v EU.

Náprava těchto inkoherencí je jistě nezbytná, ale k tomu, aby se umožnilo chudým využít příležitosti mléčné revoluce, to však nestačí. Na bedrech členských států EU leží úkol zastavit vznik škod, na vládách zemí jihu pak je chránit a podporovat místní produkci. Hrozba ze strany evropského exportu sušeného mléka by jistě byla méně významná, pokud by byly zavedeny ochranné a podpůrné politiky. Cla chránící místní produkci jsou příliš nízká a veřejná podpora přichází jen pomalu. Dovozní clo na odstředěné sušené mléko bylo v Bangladéši sníženo v roce 2008 ze 75 % na 35 %. V roce 2009, kdy došlo ke snižování mezinárodních cen, pak byla místní mléčná produkce vystavena tvrdé situaci. Bangladéšští odborníci na potravinovou bezpečnost jsou toho názoru, že by cla měla být zvýšena ze současných 32,8 % na přibližně 40 %.

Vláda může proto být vystavena těžkým politickým dilematům mezi rychlým uspokojením poptávky po mléce ze strany rostoucí městské populace v kombinaci s rozrůstáním importního průmyslu zaměřeného na sušené mléko a investicemi do místní produkce a marketingu. Při hledání rovnováhy je třeba si položit otázku, co tedy chudé dále nevytlačuje na okraj a naopak jim prospívá. Jako inspirace může posloužit indický program Flood. Indická vláda postupně nahradila dovozy nárůstem místní produkce. Dosáhla toho prostřednictvím investic do rozvoje místní výroby a trhů z peněz získaných prodejem potravinové pomoci od Evropské unie.

Kromě toho a na závěr je rovněž zajímavé podívat se na rozvoj evropského odvětví mléka. Je produkováno stále více mléka na stále menším množství farem, což vyvolává zjevné environmentální problémy, představuje riziko pro zdraví evropských občanů a demoralizuje evropské venkovské hospodářství. Nastávající reforma je příležitostí ke změně orientace politiky na zdravé a chutné produkty vyráběné udržitelným způsobem, který vnese do venkovských oblastí dynamiku, a také na vyšší koherenci, export produktů s vyšší mírou přidané hodnoty, produktů, které – na rozdíl od sušeného mléka – nebudou negativně ovlivňovat obživu chudých.

Aurele Destrée

Zdroj: Glopolis.org