Stav českého chmelařství

České chmelařství má sice více než tisíciletou historii, je známé svoji kvalitou a výjimečností po celém světě společně s kvalitním českým pivem, ale jeho vývojové fáze nebyly vždy snadné a bez problémů.

Zatímco na konci dvacátých let minulého století byla Česká republika s výměrou přes 17 tisíc hektarů chmelnic největší pěstitelskou zemí na světě, v současnosti činí plocha 5210 ha. V celosvětové produkci chmele zaujímá ČR až čtvrté místo za Německem, USA a Čínou.

Nejrychlejší pokles ploch byl v druhé polovině devadesátých let, kdy plocha klesla z 10,5 tisíce hektarů o více než 50 %. I přes malé oživení na konci devadesátých let dochází postupně každoročně ke snižování ploch v rozmezí 1–5 %. Důvody jsou hlavně ekonomické, nejvýznamnější jsou dva.

Chmel jako vývozní komodita (80 % se ho vyváží do zahraničí) silně doplácel na posilující kurz koruny vůči euru, a tím pokles ceny.

Nevyvážená konkurenceschopnost vůči ostatním pěstitelským zemím z původní E-15, kde dotační a subvenční podpory státu na pěstování této plodiny byly dvakrát až třikrát vyšší než u nás. I po vyrovnávání podmínek v EU je stále podpora našich pěstitelů o 30 % nižší než u našich největších konkurentů.

Současná krize odbytu ve chmelařství je umocněna tříletou celosvětovou nadprodukcí chmele, která se potkala s dopady celosvětové ekonomické krize, snížení spotřeby a výstavu piva až o 15 % a snižování chmelení piva zvláště u východoasijských pivovarů.

Největší plochy chmele jsou v žatecké oblasti

V České republice je v současné době 5210 ha produkčních chmelnic, z toho nejvíce je v Žatecké chmelařské oblasti (3831 ha, tj. 73,5 %) Z toho jen okres Louny má 2340 ha, to je 45 % z celkové plochy. Ročně se v ČR vyprodukuje v průměru 6000–6300 t suchého chmele.

Rok 2010 byl z pohledu produkce mimořádně úspěšný. Bylo vyprodukováno celkem 7771 t suchého chmele a průměrný výnos v rámci celé ČR dosáhl 1,49 t/ ha. Přesto nevládne mezi pěstiteli radost z tohoto úspěchu, protože v důsledku dopadu všech negativních vlivů ve spotřebitelské síti a produkci pivovarů nemá zhruba 20 % produkce svého odběratele a zákonitě tlačí na velký propad cen. (Lze v této situaci závidět například obilnářům, že bylo rozhodnuto o výkupu nadbytečného obilí). Stále se sice vyváží skoro 80 % chmele do zahraničí, ale i tam je situace stejná a navíc zpevňující kurz koruny vůči euru není příznivý pro tvorbu cen.

Z tohoto pohledu ani významné škody způsobené v minulém roce větrnou kalamitou a krupobitím v měsíci květnu a následně i v srpnu nejsou ten zásadní problém. Bylo sice poničeno 215 ha chmelnic, což je něco přes 4 %. Ve většině případech se škody řešily přes pojišťovny vzhledem k poměrně vysokému propojištění ploch a možnosti využití podpor z PGRLF na úhradu 50 %uhrazených nákladů na pojistné.

Dopad kurzu koruny vůči euru

Českému chmelařství by jistě pomohlo jako každému vývozci opačný vývoj kurzu koruny vůči euru, což určitě není zájmem ostatních podnikatelských skupin ani občanů. Ale určitě by pomohlo přiblížení úrovně výše dotačních podpor na úroveň našich konkurentů na Evropském trhu, a tím i možnosti snížení konkurenčních cen chmele při udržení rentability pěstování alespoň na ekonomickém plusovém minimu. Kvalitou český chmel zatím rozhodně patří ke špičce, ale na trhu rozhoduje i cena. Udržení rentability pěstování v plusových číslech je předpokladem k následné obnově a omlazování porostů, zvýšení výnosového potenciálu, snižování jednotkových nákladů na výrobu, a tím i možnost prodávat za nižší konkurenceschopné ceny.

Investice do založení nové chmelnice se však pohybují ve velkých číslech a pěstitel si musí být jistý návratností této investice. Výstavba a založení jednoho hektaru nové chmelnice nyní vyjde na 600–700 tisíc korun. Je sice možnost využít dotační prostředky z Programu rozvoje venkova, za což jsou pěstitelé velice vděční, ale přesto je stále hlavní ekonomická zátěž na pěstiteli i s rizikem vrácení dotace, pokud nesplní podmínku dlouhodobosti podnikání na investovaných chmelnicích.

Údržba a opravy každého hektaru chmelnice ročně vyjdou na dalších 8–10 tisíc korun, což je asi 5 % celkových provozních nákladů na hektar.

Proč se dováží chmel do Česka?

Uvolněnost trhu má samozřejmě své kladné i záporné stránky, které je nutné respektovat. Chmel nebo spíše chmelové produkty dovážené do našich pivovarů ze zahraničí USA nebo Německa pocházejí většinou z hořkých vysokoobsažných odrůd, kde produkce kilogramu alfa hořkých látek je sice lacinější, ale ne zrovna chuťově příjemná pro spotřebitele. Proto pivovary, a nejenom české, používají pro poslední chmelení aromatické chmele pro jejich příjemnější a na jazyku neulpívající hořkost.

Žatecký chmel patří mezi jemné aromatické chmele a ve své kategorii dosud patří k nejkvalitnějším. Vše ovšem závisí na obchodní strategii pivovaru a náročnosti spotřebitele. Dosud stále platí, že kdo používá ke chmelení piva Žatecký poloraný červeňák ve větší míře, ten se nemusí za svoje produkty stydět a umísťuje se v degustačních soutěžích na předních místech. Jde i o to, aby spotřebitel za svoje peníze požadoval odpovídající kvalitu

Předpokládá se pokles ceny

Předpoklad vývoje cen chmele v tomto roce není příliš optimistický vzhledem k přebytku z minulých let. Určitě se dá předpokládat pokles ceny. Vše závisí na tom, jak se dokáže uplatnit stávající přebytek chmele na trhu i v jiném prostoru mimo pivovarský obor. Nějaké možnosti se rýsují, i když zatím s ekonomickou ztrátou. Přesto, pokud budeme chtít udržet odpovídající ceny, bude se muset v následujících dvou letech přistoupit k přechodnému řízenému snížení pěstitelských ploch s cílem následné obnovy po vyčerpání stávajících zásob se snahou udržení produkce i do budoucna v objemu okolo 6000 t a vytvoření záruk pro odběratele o stabilizaci dodávek i pro příští období. Pokud se tento krok nepodaří realizovat, hrozí velké nebezpečí dlouhodobé vleklé krize z nadvýroby, snižování plochy z ekonomických důvodů a trvalý úbytek pěstitelských ploch, obdoba vývoje krize v devadesátých letech.

Pokud by v tak složité situaci nebylo navíc možné využít podpory citlivých kultur z programu TOP-up, kde dosud nejsou rozpočtovány prostředky, naskýtá se otázka zde za pár let ještě najdeme u nás chmelnice ? I když tato podpora řeší ekonomiku jen z části, ale pomůže přežít nejkritičtější období našeho chmelařství.

Bohumil Pazler

předseda Svazu pěstitelů chmele