Geneticky modifikované odrůdy sóji

(Martin Flohr: Geneticky modifikovaná sója - ano či ne)

Sója patří k plodinám, jejichž plocha se v celém světě podstatně rozšiřuje. Se zákazem využívání bílkovin živočišného původu ve výživě hospodářských zvířat se pozornost zaměřila na plodiny, které mohou sloužit jako zdroje rostlinných bílkovin. Mezi nimi zaujímá sója významné postavení. Šlechtění přitom posouvá možnosti pěstování této teplomilné plodiny stále severněji.

Snad k nejvíce diskutované otázce při pěstování sóji přitom patří geneticky modifikované odrůdy sóji. Přístup amerických, kanadských a některých dalších, např. argentinských pěstitelů, distributorů, odborníků i konzumentů sóji se značně liší od evropského - od zpracovatelů po spotřebitele, včetně legislativy různých zemí a EU. Také u nás již nabízejí odběr semen sóji některé firmy, např. ALTIS Kolín s.r.o., avšak s podmínkou (odběrateli jejích produktů ze sóji jsou mj. i firmy Nestlé a Danone), že pocházejí z odrůd, které nebyly získány metodami genetického inženýrství.

O důvodech odmítání těchto odrůd bylo publikováno i u nás již více zpráv, proto bude zajímavé, dozvědět se více i z druhé strany. Americký odborník, zástupce Americké asociace pro sóju (American Soybean Association - ASA) v Bruselu, objasňuje ve svém příspěvku, proč ASA podporuje transgenní sóju.

Tento autor uvádí mimo jiné i zajímavou skutečnost. Genetické modifikace, nazývané také genetické manipulace nejsou nic nového. Již v 19. století došel geniální šlechtitel Gregor Mendel v roce 1885 k závěru, že určité, pouhým okem nezbadatelné částice předávají určité znaky (vlastnosti) z generace na generaci. A bylo to v roce 1973, kdy vědci poprvé přenesli gen (specifickou oddělenou část DNA) z jednoho organismu do druhého.

Farmáři v USA, stejně jako všude na světě, vítají nové technologie, zejména ty, které vedou k průkazným zvýšením příjmů z jejich produkce. Kolem roku 1986 se zemědělský průmysl zabýval získáním rostlin sóji rezistentních k herbicidům využitím biotechnologických metod. V roce 1994 dalo schválení jak americké ministerstvo zemědělství (USDA), tak Správa pro kontrolu potravin a léčiv ( US Food and Drug Administration - FDA), o rok později také Agentura na ochranu životního prostředí (Environmental Protection Agency - EPA). Po stovkách testů pokrývajících prakticky veškeré aspekty nové technologie, byla tato„nová“ sója připravena pro komerční využití v USA. V roce 1996 bylo první osivo získané tímto postupem, Roundup Ready Soybeans, vyseto pro komerční účely.

Americký průmysl přitom chápal že Evropa, jako nejvýznamnější dovozce sóji a jejích produktů, potřebuje rovněž schválit tyto produkty nové technologie. To se také stalo. Nový produkt byl předložen Velké Británii k přezkoušení. V dubnu 1996 vydává příslušný výbor EU rozhodnutí 96/281/EC a posléze uděluje i souhlas pro tržní využití. Avšak navzdory tomu nebyla dosud tato záležitost dovedena do konce a dodnes se řeší.

Vzhledem k tomu, že se otázky nezávadnosti z hlediska výživy a životního prostředí staly v Evropě předmětem tak rozsáhlé diskuse, může být užitečná krátká přehledná informace o systému schvalování a zodpovědných institucí v USA.

Příslušný úsek ministerstva zemědělství USA (Animal and Plant Health Inspection Agency - APHIS) nese plnou zodpovědnost za to, že nové odrůdy nepředstavují žádné riziko pro životní prostředí. Reguluje veškerý pohyb mezi státy, dovozy a polní testy mj. i rostlin získaných metodami genového inženýrství. Správa pro kontrolu potravin a léčiv (US Food and Drug Administration - FDA) zodpovídá mj. i za to, že obyvatelstvo je zásobeno potravinami nezávadnými pro lidské zdraví. Agentura na ochranu životního prostředí (EPA) schvaluje pesticidy i odrůdy získané metodami genového s tím, aby zajistila vždy ochranu lidí i životního prostředí. Určuje rovněž povolené limity reziduí pesticidů na plodinách.

Současný stav v USA a v Evropě

Američtí farmáři rychle přijali tuto novou technologii a plochy geneticky modifikované sóji se od roku 1996 rychle zvyšovaly. Podle zpráv v americkém odborném tisku tento trend pokračuje i nadále. V Argentině byla nová technologie akceptována snad ještě rychleji.

Na druhé straně by se zdálo, že v Evropě už je málo co dodat k informacím, které již existují díky mimořádné publicitě věnované Roundup Ready sóje a dalším geneticky modifikovaným produktům. Avšak v mnohých rozhovorech s širokou veřejností americký odborník pozoroval, že mnohým lidem není jasné, co dobrého, při takovém množství údajných rizik této nové technologie, vidí američtí farmáři jako přínos.

V následující části příspěvku proto uvádí americký odborník přínosy, které umožňuje využití geneticky modifikovaných plodin, v tomto případě sóji.

Systém hospodaření

Nová ke glyphosatu (účinná látka herbicidu Roundup) tolerantní sója umožňuje farmáři hospodařit lépe než dosud, kdy musel použít více aplikací různých chemických látek pro ochranu porostů před plevely. Nyní může být sója zaseta a vzejít dříve, než se uskuteční postřik pole. To umožňuje pěstiteli uskutečnit postřik proti plevelům v optimálním termínu. Na regulaci plevelů je nyní zapotřebí méně hodin, méně strojů a méně energie.

Životní prostředí

Především se s tak účinným přípravkem proti plevelům snižuje celková potřeba aplikací herbicidů. Není již zapotřebí uskutečňovat více aplikací různých druhů herbicidů. Navíc, lepší potlačování plevelů znamená mj. i méně plevelů ve sklízené plodině. Tím se snižují problémy zahrnující potenciální toxicitu v důsledku kontaminace.

Pěstování Roundup Ready sóji umožňuje využití minimalizačních systémů zpracování půdy, popř. bezorebných technologií. Tyto postupy omezují erozi a smyv půdy. Odhadem by do roku 2020 bylo těmito postupy ochráněno asi 37 miliónů tun cenné vrchní vrstvy půdy. Omezení prací na poli ušetří 33 litrů paliva na hektar, což v převodu znamená omezení úniku uhlíku (400 000 tun) do atmosféry v podobě oxidu uhličitého v období do roku 2020.

Pěstitelé již také zaznamenali zvýšení počtu ptactva a drobné fauny díky tomu, že půda zůstává více v klidu. Kombinace minimalizačních nebo bezorebných systémů a jedné aplikace proti plevelům znamenají i úsporu fosilních paliv. Na rozdíl od mnoha jiných herbicidů se gyphosat rychle odbourává a nezanechává proto rezidua v půdě ani v podzemních vodách.

Ekonomika

Stejně jako zemědělci s tržní produkcí v celém světě usilují i američtí pěstitelé o to, aby dosáhli na jedné straně maximální produkce s minimálními náklady na straně druhé. Vzhledem k tomu, že pěstitelské podmínky se podstatně liší od pozemku k pozemku a v podstatě od pole k poli, produkční náklady a odpovídající úspory se mohou rovněž podstatně lišit. Z četných studií věnovaných úsporám díky pěstování Roundup Ready sóji to bylo na většině sledovaných míst 14,00-30,00 USD na hektar (po odečtení vysokých nákladů na osivo).

Pěstitelé sóji se rozhodli rychle pro pěstování Roundup Ready sóji a jistě by využívali i další slibnou geneticky modifikovanou produkci, pokud by ji příznivě přijaly i spotřebitelé ve světě. Pokračující debaty o její nezávadnosti, zejména v Evropě, však výrazně brzdí pokrok.

Závěrem americký odborník shrnuje:

První generace geneticky modifikovaných plodin nabízí výhody nižších nákladů pro pěstitele, avšak žádné zřetelné výhody pro konzumenty. Také tato skutečnost jistě přispěla k diskusím. GM-odrůdy byly chápány jako přínos jen pro producenty.

Další generace genetických modifikací by se však již měla týkat vlastností, které budou zvyšovat hodnotu produktu a mohly by proto být lépe přijímány i konzumenty. Obecně budou zaměřeny na zlepšení výživné hodnoty a zpracovatelských vlastností. Bude to mj.: vyšší obsah tuků - sója s obsahem oleje nad 80 % ve srovnání s 23 % u tradičních odrůd. Tento produkt bude rovněž zdravější díky nižšímu obsahu nasycených mastných kyselin oproti tradičním odrůdám (33 %). Plodina má mít i vyšší obsah např. škrobu, sacharózy a lepku, ale i lyzínu. Plodiny budou mít lepší vlastnosti pro průmyslové zpracování.

Rozhodnutí před výsevem: pěstovat geneticky modifikovanou (GM) sóju nebo tradiční odrůdy - touto otázkou se zabývá článek kanadských odborníků. I když se jejich závěry týkají podmínek v Kanadě, přesto mohou posloužit i našim pěstitelům pro orientaci v dané situaci.

„Chcete pěstovat geneticky modifikované odrůdy sóji ? Jestliže ano, jste si jisti jejich odbytem?“ Tuto dvojici otázek si musí vyřešit každý pěstitel.

Koncem roku 2000 se konalo v Ontáriu setkání všech, jichž se tato problematika týká, s cílem probrat vše, co s danou otázkou souvisí. Účastníky tohoto setkání byly státní i soukromí šlechtitelé, zástupci obchodu s osivem, zpracovatelé sóji z Ontária, distributoři semen a krmiv, vývozci a reprezentanti obou vlád (provinciální i federální).

Přestože se toto fórum zabývalo více problémy, zásadní závěry pro rozhodování pěstitelů pro následující sezónu jsou tyto:

1.Dva největší zpracovatelé sóji v Ontáriu (ADM a CanAmera) budou v následující sezóně i nadále přijímat sóju jak z geneticky modifikovaných, tak tradičních odrůd.

2.Pro pěstitele je důležité se domluvit s příslušným dealerem o podmínkách pro odběr sóji - modifikovaná nebo nemodifikovaná. Někteří dealeři se mohou rozhodnout pro označení určitých zařízení jako „prostých modifikované sóji“ a mohou poskytovat prémie za určité nemodifikované odrůdy.

3.Trh se vyvíjí ve prospěch nemodifikovaných odrůd sóji.

4.Závěrem a nejspíše nejdůležitější: každý producent sóji - na základě své vlastní situace - musí ohodnotit náklady a zisk z GM-sóji. Je zcela nepochybné, že využívání sóji rezistentní vůči herbicidům je vynikajícím nástrojem v jeho pěstitelském systému. Přesto je však opravdu nutné zvážit, zda pěstování právě těchto odrůd je ekonomicky nejvýhodnější variantou danou mírou zaplevelení pozemku a zvoleným způsobem hospodaření (tradiční, minimalizační, bezorebné systémy hospodaření na půdě apod.).

Rozhodnutí pro určité osivo se stává stále více komplexnější s tím, jak se rozšiřuje nabídka dostupných odrůd. Zavedení geneticky modifikovaných odrůd dodává tomuto procesu novou dimenzi. Těchto několik bodů snad usnadní toto rozhodování, uzavírají kanadští odborníci.