Ceny potravin již letos motorem inflace nebudou

Dělostřeleckou přípravu před generálním útokem na peněženky spotřebitelů připomínají stále četnější články a prognózy o předpokládaném dalším zvýšení cen potravin. Tu má podražit guláš, jindy brambory, pečivo, oleje. Vlastně téměř všechno.

Poté, co se potraviny v posledních dvou měsících poněkud více než obvykle podepsaly na celkovém růstu inflace, mají snad podobná vyjádření určitou logiku, skutečnost však bude nejspíš jiná a větší růst cen potravin spíše zůstane jen zbožným přáním výrobců. Faktory působící na domácím trhu hovoří totiž spíše pro pokles, s největší pravděpodobností pro stagnaci cen prakticky v celém potravinářství.

Dobrá úroda i cenové hranice

U potravin rostlinného původu je prvním argumentem proti růstu cen dobrá úroda - nejen u nás, ale ve všech státech, jejichž ceny mohou náš trh ovlivnit. Problémy lze očekávat u některých druhů ovoce, ale třeba takové meruňky se do rodinných rozpočtů promítají v řádu promile.

Pokud se týká produktů živočišné výroby, pak v případě vepřového je tuzemská cena na hranici možných dovozů a její zvýšení již není možné, cena drůbeže zase na hranici spotřebitelských možností. A hovězí se zotavuje z odbytového šoku, který nelze nějakým výrazným nárůstem cen prohlubovat. U mléka můžeme očekávat oproti loňskému roku nárůst produkce, ceny cukru na burzách klesají a navíc jsou v našich poměrech direktivně regulovány, brambory budou jako každý rok s přibývajícím "stářím" zlevňovat. Prostě: Letos, snad s výjimkou předvánočního období, nelze zvýšení cen potravin očekávat.

Konkurence funguje

Brzdou cen je i dlouhodobě stagnující koupěschopnost obyvatelstva a také v poprázdninovém období snížená poptávka. Kasičky rodin jsou po letních dovolených o něco více zdecimované než před nimi, v podmínkách České republiky navíc působí i takové faktory jako houbařská sezóna, jejíž výsledkem je snížení poptávky po masu, neboť lidé si řízek udělají z hříbků nebo pýchavek. Téměř absolutní možnosti substituce čehokoli čímkoli pak neumožňuje jedné potravinářské oblasti nějaké velké cenové zásahy, protože by tím pouze poskytla prostor pro výrobky konkurenční.

Navíc, v žádném z hlavním potravinářských oborů u nás není zdaleka ukončen proces koncentrace, na trhu tedy působí přebytek výrobců a jeden hlídá ceny druhého. Jediný obor, který je v České republice koncentrován díky Setuze, je olejářství. A to čelí konkurenci levných sójových olejů, takže teze o tom, že olej podraží, jsou nejspíš účelovou manipulací.

Vyšší ceny potravin na jaře?

Odhad vývoje cen potravin je pochopitelně velkou sázkou do loterie, zejména kvůli neodhadnutelným reakcím spotřebitele. Pokud nějaký produkt vyžaduje, je stále více ochoten platit za něj více peněz. Evropským i světovým trendem je ovšem požadovat za tyto peníze nadstandardní kvalitu. Je přitom úplně jedno, zda jde o zdravotní aspekty, použité technologie výroby, identifikaci původu nebo regionální specialitu. Vždy je to ale něco za něco, nehledě na to, že pokus prosadit na trhu zvýšenou cenovou hladinu potravin je obvykle provázen osvětou či marketingovou kampaní. Nic z toho v nejbližší době u nás nehrozí, s výjimkou identifikace hovězího masa, která by měla začít od září. Kousek papíru však cenu finálního produktu nezvýší, zvláště, když většinu peněz na testaci skotu platí stát a v budoucnosti nám na identifikaci hovězího zřejmě přispěje i Brusel.

Jiná věc je ale střednědobý výhled, řekněme do jara příštího roku. V tomto období lze posouvání cen potravin vzhůru očekávat, ostatně se tak pravidelně děje. Nestalo se tak pouze v letech 1999 a 2000. Díky tomu také vznikla velmi nízká srovnávací základna s rokem letošním. A právě proto vyděsil ekonomy letošní letní růst potravin. Ten byl přitom tažen zejména růstem cen jatečných prasat a nových brambor, čili komoditami tvořícími značný objem v našem jídelníčku. Ze stejného důvodu - kterým je výše srovnávací základny - ale naopak nebude mít vývoj cen potravin do konce roku na inflaci prakticky žádný vliv. Loni na podzim totiž potraviny poměrně razantně podražily, zejména s poukazem na následky sucha. I kdyby tedy do konce letošního roku ceny potravin rostly, na meziroční inflaci se to prakticky neprojeví.

Evropský šok nám nehrozí

Oblíbená otázka zní, zdali nás po vstupu do Evropské unie čeká cenový šok. Vždyť potraviny jsou u nás v přepočtu zhruba o třetinu levnější než v Evropě. Logické by tedy bylo, aby se cenové hladiny sbližovaly postupně, například každý rok o deset procent. Každá stagnace cen totiž jako by navozovala vyšší dynamiku jejich růstu ve zbývajícím čase do vstupu.

Jenže, je to jinak. Ceny potravin nejsou u nás tím hlavním problémem v porovnání s unií, protože jejich podíl v našem spotřebním koši je nadhodnocený a pohybuje se kolem třiceti procent. V unii je to přitom pod dvacet procent. Jinými slovy: Potraviny jsou u nás v podstatě dražší než v unii, neboť v České republice je oproti vyspělému světu výrazně levnější bydlení. To vše souvisí s trhem s byty, regulací nájemného, regulací energií - a to bude při vstupu do unie ten hlavní problém. U potravin nehrozí cenový šok ani náhodou.