PŘÍRODNÍ ZDROJE A UDRŽITELNÝ ROZVOJ

Natural resources and sustainable development

Doc.Ing.Vladimír Jeníček,DrSc.

Adresa autora:

ČZU Praha, ITSZ, Praha 6 - Suchdol 165 21

Anotace :

Text uvádí udržitelný rozvoj a přírodní zdroje ve vazbě na populační problém a potravinový problém.

Summary :

Sustainable development and natural resources in relations to world population problem and food problem.

Klíčová slova :

Přírodní zdroje, udržitelný rozvoj, populační problém, potravinový problém.

Key words :

Natural resources, sustainable dvelopment, population problem, food problem.

Základní ideou je přirovnání planety země ke kosmické lodi s omezenými neobnovitelnými zásobami, ve které dojde, díky exponenciálnímu růstu populace a zhoršování životního prostředí během sta let ke katastrofě způsobené jednou ze tří základních příčin. Vyčerpáním surovin, ekologickou katastrofou a potravinovou krizí. Rovněž je znepokojující fakt, že klasickým neobnovitelným zdrojům jako je ropa, zemní plyn, uhlí, kovové rudy atp., se postupně připojují i zdroje nedávno považované za obnovitelné (zemědělské suroviny, voda, vzduch aj.):

1. Využívání životně důležitého přírodního bohatství i produkce mnoha druhů znečišťujících látek lidmi již překročilo míru, která je fyzicky udržitelná. Bez významného omezení toků minerálů a energie nastane v následujících desetiletích nekontrolovatelný úpadek produkce potravin, využívání energie a průmyslové produkce na jednoho člověka.

2. Tento úpadek není nevyhnutelný. Aby bylo možné se mu vyhnout, jsou nezbytné dvě změny. První je komplexní revize politiky a praktik, které vedou k trvalému růstu materiální spotřeby a populace. Druhou představuje rychlý, drastický vzrůst efektivity, využívání materiálů a energie.

3. Trvale udržitelná společnost je dosud technicky a ekonomicky možná. Mohla by být mnohem přitažlivější než společnost, která se pokouší řešit své problémy neustálou expanzí. Přechod k trvale udržitelné společnosti vyžaduje pečlivé vytváření dlouhodobých a krátkodobých cílů a důraz na přiměřenost, spravedlivost a kvalitu života, místo na velikost produktu. Tento přechod vyžaduje více než zvýšenou produktivitu a více než změnu technologie. Vyžaduje také zralost, soucit a moudrost.

Pojem ”meze” je zde definován jako soubor zřídel (tj. zdrojů surovin, půdy apod.) a výpustí (což je v podstatě jakési ekologické bariéry, při jejichž překročení je prostředí degradováno). Jak plyne z předchozího jsou mnohé z těchto mezí již dnes překročeny (veličiny jsou v překmitu), a proto je nutné urychleně přijmout opatření, která by zabránila kolapsu. Tímto lékem na problémy lidstva má být tzv. Program trvale udržitelné budoucnosti. Z fyzického hlediska je trvalá udržitelnost podmíněna premisami stanovenými ekonomem Hermanem Dalym:

1. Intenzita využívání obnovitelných zdrojů ve společnosti nepřesahuje rychlost jejich regenerace.

2. Intenzita využívání obnovitelných zdrojů ve společnosti nepřesahuje rychlost, s níž jsou vyvíjeny jejich trvale udržitelné náhrady.

3. Intenzita znečišťování nepřesahuje asimilační kapacity životního prostředí.

Taková společnost by pak nebyla, jak se mnoho oponentů domnívá, charakterizována nulovým růstem, ale růst by byl založen především na kvalitativním rozvoji s přesně stanovenými cíli a definovanými vlivy na zřídla a výpusti. Jedním z dalších předpokladů by pak mělo být snižování nerovnováhy v přerozdělování, a to jak v místním tak i v globálním měřítku. Pro dosažení takového stavu lze definovat několik základních kroků :

· Zdokonalení signálů o stavu lidské společnosti, její ekonomiky, zdrojů, znečištění apod. a zvýšení úrovně informovanosti.

· Zrychlení odezev pomocí aktivního vyhledávání negativních signálů s cílem předcházet takto případným přehmatům.

· Minimalizace používání neobnovitelných zdrojů cestou maximalizace účinnosti, recyklace a přechodu ke zdrojům obnovitelným.

· Předcházení erozi obnovitelných zdrojů jejich využíváním pouze v té míře, v jaké jsou schopny se regenerovat samy, případně jejich regeneraci aktivně podporovat.

· Využívání všech zdrojů s maximální účinností pomocí rozvoje úsporných technologií, snižování energetické a materiálové náročnosti výroby apod.

· Zpomalení a nakonec zastavení exponenciálního růstu populace a fyzického kapitálu cestou přeorientace od fyzického růstu k rozvoji, což vyžaduje změnu chápání smyslu lidské orientace.

Populační problém

Na první pohled není vztah mezi palivy a růstem populace tak zřetelný, ale hlubší analýzou je možné odhalit značnou těsnost. Ze statistických dat totiž vyplývá skutečnost, že s růstem HDP na osobu klesá porodnost, jakož i úmrtnost.

Důležité ovšem je, že porodnost klesá, vyjma počáteční fáze extrémně nízkého HDP, rychleji. Tento jev nazývající se demografický přechod znamená, že se růstem HDP na osobu v počátečních fázích snižuje úmrtnost v důsledku zlepšování zdravotní péče, a se zpožděním jedné až dvou generací začíná klesat i porodnost. Právě toto zpoždění je příčinou rychlého růstu populace. V další fázi vývoje však porodnost dále klesá, až ve vysoce rozvinutých ekonomkách klesne pod úroveň již tak velmi nízké úmrtnosti, a obyvatelstva pomalu ubývá.

Jestliže z předchozího víme, že růst HDP závisí na surovinových zdrojích, a jejich množství pak na množství energie vynaložené na jejich získání, formou těžby nebo dokonalé recyklace, můžeme učinit závěr, že i populační problém je z dlouhodobějšího hlediska (2 až 3 generace) řešitelný neomezeným čerpáním energetických zdrojů. Zejména zde je však nutné zdůraznit, že pouze samotná levná energie působící na růst životní úrovně není schopna dostatečně efektivně a včas zbrzdit, popřípadě zastavit, populační růst. Nepochybně je nutné nasadit všechny možné hybné páky, aby se toho dosáhlo. Signifikantní však je fakt, že bez zvýšení životní úrovně se země s vysokou natalitou nemohou vymanit ze zmíněného začarovaného kruhu “hodně dětí …. Chudoba ….. ještě více dětí”, a tedy, že levný primární energetický zdroj je podmínkou nutnou, nikoli však postačující.

Paliva a potravinový problém

Vliv paliva na zemědělství je zvláště výrazný. Projevuje se jednak přímo - používání paliv pro pohon zemědělských strojů, energie nutná pro zpracování zemědělských surovin na finální produkt vhodný pro konzumaci, či energie pro průmyslový velkoobchod hospodářského zvířectva - a jednak nepřímo přes vstupní kapitál investovaný do průmyslové základny zjišťující nezbytné technologické zázemí, dále přes těžbu surovin potřebných k výrobě umělých hnojiv, výstavbu zavlažovacích sítí, realizaci projektů zabraňujících erozi apod. Další oblastí, kde se energie nepřímo do potravinového problému promítají, je doprav zemědělských surovin i finálních produktů. Vysoká energetická náročnost je zde zvláště patrná u rychlokazícího se zboží, ať již z hlediska jeho konzervace, nebo vysoké nákladovosti některých druhů dopravy (zejména letectví).

Předpokládáme-li opět levný druh energie, můžeme snadno nacházet cesty, jak udržet potravinový problém pod jeho mezemi i při poměrně dlouhotrvajícím růstu celkové populace planety. V zásadě je nutné řešit dva základní problémy. Prvním je otázka určitého minimálního množství potravin na osobu a druhým je zajištění jejich distribuce tak, aby nedocházelo k regionálním nesrovnalostem v takovém rozsahu jako dnes.

Druhým z problémů je do značné míry řešitelný spravedlivějším přístupem světového společenství k této otázce, k němuž může napomoci levný způsob dopravy implikovaný levným palivem. Rovněž řešení prvního problému spočívá v otázce energií. Uvážíme-li, že půda je pro produkci potravin nezbytná, můžeme docílit nárůstu jejich celkového množství dvěma způsoby :

· Zvyšování hektarových výnosů.

· ¨Přírůstkem osevních ploch.

Růstu hektarových výnosů je možné dosáhnout růstem investic do půdy formou aplikace nových efektivních a zároveň ekologických hnojiv, pomocí účinnější mechanizace, nebo radikálnějším bojem proti škůdcům.

Zvyšování osevních ploch je problém poněkud složitější, jelikož to nelze provádět do nekonečna, vzhledem k omezenosti povrchu planety. V současnosti je potřeba naopak se zaměřit na eliminaci trendů vedoucích ke snižování objemů zemědělsky využitelné půdy formou její degradace urbanizací a neekologickým vedením k erozi a zasolování.

Při racionálním hospodaření je tato planeta schopna uživit několikanásobek současného množství obyvatel. Všechny tyto investice do půdy mají primárně jednoho společného jmenovatele, a tím je znovu dostatek kapitálu podmíněný jeho energetickým krytím.

Levný energetický zdroj by dokonce umožnil i často zavrhované výroby potravin na půdě nezávislých, buď s využitím potenciálu světových moří, pomocí hydroponie, nebo dokonce jejich syntetizací. Navíc by význam potravinové krize byl značně oslaben zpomalením růstu.

Shrnutí

Z předchozích úvah vyplývá, že nalezení nového neomezeného zdroje levné energie by napomohlo řešit celou soustavu globálních problémů, na základě čehož je možné vyslovit tézi, že právě problém paliv je ten nejdůležitější z hlediska trvale udržitelného rozvoje. Jistě je možné namítnout, že sebevíc energie nemůže dostatečně rychle spasit lidstvo, které bude trpět hladomorem, počet jehož členů bude stále růst, a které se bude trávit vlastními exhaláty. Ale ještě absurdnější se jeví představa přežití v podmínkách spalování dřeva, rukodělné výroby nebo trojpolního hospodaření. Za stavu s nedostatkem energie, který by mohl nastat, je takováto budoucnost velmi pravděpodobná.

Věda pravděpodobně bude jednou schopna skutečně neomezený zdroj nalézt, ať to bude energie sluneční nebo jaderná, ale to neznamená, že bychom na to měli nečinně čekat. Již dnes je samozřejmě možné, kde je to ekonomicky únosné, realizovat řešení energetického problému alternativními cestami, jakož i věnovat patřičnou pozornost úsporným technologiím hospodaření s fosilními palivy a zabraňovat jejich bezuzdnému plýtvání, jak v oblastech těžby, tak i při spotřebě.

Literatura:

Energy statistic Yearbook, UN, 1996.

International Trade Statistic Yearbook - Volume, UN, 1996.

Jeníček, V.: Globální problémy ve světové ekonomice, VŠE Praha, 1995.

Meadows, D.H., Meadows D.L.: Překročení mezí : Konfrontace globálního kolapsu s představou trvale udržitelné budoucnosti, Agro, Praha, 1995.

UNCTAD Commodity Yearbook, UN, 1996.

Von Weizsacker, E.U., Lovins, A.B., Lovinsová, L.H.: Faktor čtyři, Dvojnásobný blahobyt - poloviční spotřeba přírodních zdrojů: Nová zpráva Římského klubu, MŽP ČR, 1996.