POLSKÉ CUKROVARNICTVÍ PŘED PŘELOMEM

Polish Sugar Industry before the breakthrough

Arkadiusz Artyszak, Katarzyna Kucińska

Zakład Szczegółowej Uprawy Roślin, SGGW Warszawa

Souhrn, klíčová slova

Polské řepařství vyžaduje co nejrychleji dokončit privatizaci. Je doporučen převod akcií cukrovarů zaměstnancům a pěstitelům. Cukrovka musí být placena podle obsahu cukru - jakostních parametrů.

Řepařství, stav cukrovarů, privatizace

Summary, keywords

Polish Sugar Industry requires finishing of privatization process as soon as possible. It cant be delay. It is necessary to decide whether Company Of Poland Sugar will become appointed or not, as soon as possible too. If it turned out that this appointment has not economical ground it is necessary to begin privatization of these sugar plants, which were not taken of privatization process till this time.

At last it is necessary to deliver of free stock of sugar plants to entitled employees and growers just for they will become joint owners of plants.

Introduction after the example of European Union, of squaring up of sugar plants with planters basing on qualitative parameters of roots what binds prices of sugar-beets purchasing centre with prices of sugar is indispensable. Planters will become not only delivers of raw material, but joint producer of sugar.

It is necessary as soon as possible to pass the new Sugar Act, which will arrange sugar and isoglucose market in Poland, after the example of the solutions in European Union. Till now production of isoglucose in Poland as opposed from European Union is not subject to no limitations, what wakes anxieties of sugar manufacturers.

Beet-root agriculture, sugar industry, privatization

Úvod

Polské cukrovarnictví je třetím producentem cukru v Evropě po Francii a Německu (1). Nyní je v období velkých změn, které pro něj budou otřesem. Budou nezbytné, aby nezůstalo vedlejším sektorem ve sjednocené Evropě.

Výsledky

Silné a slabé stránky

Polský řepařský průmysl má hodně slabých a silných stránek. Silnými jsou vysoká konzumace cukru, velký deficit cukru v Rusku, nižší nákupní ceny bulev cukrovky než v západní Evropě, velký potenciál polských cukrovarů, kvalifikované kádry cukrovarníků, početná skupina pěstitelů, dobře vybavených moderní technikou a rovněž hodně zainteresovaných zahraničních investorů do privatizace polských cukrovarů.

Slabými stránkami jsou proměnlivá konkurence na světovém trhu s cukrem, obtížné podmínky obchodu s Ruskem, konkurence zemí EU na těchto trzích, nízké kvóty B v poměru s kvótami náležejícími velkým producentům cukru z EU, možnost poklesu poptávky po cukru v zemi, opožděná privatizace cukrovarů, velké rozdrobení produkce cukrovky i cukru, regionální neshody v rozvoji řepařského průmyslu, neodpovídající lokalizace některých cukrovarů a malý sortiment druhů cukru (7).

Tab. 1: Produkce cukru v Evropě v sezóně 1999/2000 ( v mil. t)

V ostatních letech byla rekordní produkce, kdy konjunktura pro cukr závisela na možnosti jeho odbytu poté co rentabilní ceny propadly do nuly. Domácí trh nebyl ve stavu absorbovat produkci náležející trhu vnějšímu. Tak se zásoby přebytečného cukru zvyšovaly z roku na rok. V minulé sezóně (X. 1999 - IX. 2000) díky rozhodnutí vlády o snížení kvóty cukru A o 25% (z 1630 na 1223 tis. t - tj. o 407 tis. t) zůstala rovnováha na vnitřním trhu cukru (7). V této sezóně vláda ustálila výši kvóty A na 1520 tis. t (tab. 2)

Tab. 2: Kvóty produkce cukru v sezóně 2000/2001 ( v mil. t)

Cit.: Praca zbiorowa, 2000: Rynek cukru, nr 17, Instytut Ekonomiki Rolnictwa i Gospodarki Żywnościowej, Warszawa.

V Polsku je ukončena koncentrace produkce cukrovky, neboť jen to umožní ohraničit ceny. V průběhu minulých 4 let se počet pěstitelů snížil o 40% a průměrná velikost plochy jednoho pěstitele vzrostla o polovinu (tab. 3). Díky tomu koncentrace produkce a přechod na odrůdy se zvýšenou cukernatostí dovoluje zvýšit produkci cukru z hektaru, která v Polsku je poněkud nad 5 tunami - tj. nižší než ve Francii, Německu i v Čechách (tab. 4).

Tab. 3: Počet pěstitelů a průměrná velikost pěstování v Polsku

Cit: Praca zbiorowa, 2000: Rynek cukru, nr 17, Instytut Ekonomiki Rolnictwa i Gospodarki Żywnościowej, Warszawa.

Tab. 4: Produkce cukru (v tunách) z hektaru v sezóně 1999/2000

Cit: Praca zbiorowa, 2000: Rynek cukru, nr 17, Instytut Ekonomiki Rolnictwa i Gospodarki Żywnościowej, Warszawa.

Privatizace

Bez přílivu kapitálu je další existence cukrovarů nemožná. Proto je nutná jejich privatizace. Před několika lety se utvořily čtyři Společnosti (sdružení) cukrovarů, ve kterých státní finance představují 100% akcií. Do Sdružení cukru bylo vneseno po 51% akcií cukrovarů. Zaměstnanci a pěstitelé dosud nedostali bezplatně po 15% akcií.

V Polsku je v současnosti 76 cukrovarů. Část z nich - 23 je zprivatizována. Německé firmy Nordzücker a Pfeifer und Langen mají v Polsku po 6 cukrovarech, Südzucker 3. Z cukrovarnictví v Polsku odešla dánská firma Danisko. Její 4 podniky koupila anglická British Sugar, která tedy vlastní v Polsku 8 cukrovarů. Jeden cukrovar je státní a 52 je seskupeno ve 4 Společnostech (holdingového typu). Ve Společnosti Lubelsko-Malopolské, Mazoviecko-Kujavské, Poznaňsko-Pomořanské jsou vytvořeny krajové skupiny (po 3-4 cukrovarech). Podle ekonomů (7) prodej akcií krajových skupin cukrovarů vydělených ze Spolku cukrovarů vytvoří konkurenci mezi strategickými investory a dovolí vyjednat výhodné podmínky privatizace. Koupí cukrovarů těchto společností jsou zainteresované hlavně německé firmy Südzucker, Nordzucker a Pfeifer und Langen. Slezský Spolek cukru bude celý privatizován. Brzy má být podepsána smlouva o prodeji s francouzskou firmou Sain-Louis Sucre (3).

Nejméně 16 v privatizaci neuvedených cukrovarů může přejít do společnosti Polský cukr. Měla by to být firma, kde by převládal kapitál domácí, zaměstnanců a pěstitelů. Prostředky pro vznik Polského cukru mají vzejít z prodejů cukrovarů zahraničním investorům. Na tomto pracuje poradenská firma vybraná ministerstvem financí (2).

Vytvoření společnost Polský cukr bude velmi kontroverzní. Část cukrovarníků a pěstitelů žádá, aby byl spolek vytvořen na bázi všech nezprivatizovaných cukrovarů, což by znamenalo monopol na trhu. Protivníci této koncepce dávají příklad Maďarska, kde podobný spolek rychle padl. Jsou rovněž mínění, že spolek vytvořený na bázi 16 podniků bude příliš malý, aby mohl konkurovat zahraničním gigantům (4).

Polské cukrovarnictví v Evropské unii

Ceny cukrovky v Polsku představují 57% cen v EU a pěstitelé získají na integraci z Unie pod podmínkou přizpůsobení své produkce evropským standardům (1). Současné cukrovary dávají do tvorby zisku především maximální ceny cukru a minimální ceny nakoupené řepy. Zatímco v Unii ceny suroviny představují kolem 60% ceny cukru v Polsku překračují málo přes 40%. Po integraci s EU producenti řepy získají cenové garence značně překračující současný stav. Důchody producentů cukru vzrostou jen tehdy, jestliže dokáží změnit náklady produkce. Jinak neobstojí v konkurenci na trhu Unie.

V představě Evropské unie z konce minulého roku projednané stanovisko Polska pojednává o přiznání kvót produkce cukru (A+B) ve výši 1866 tis. t, ( kvóta A 1650 tis. t, kvóta B 216 tis. t, také izoglukóza 20 tis. t, v tom kvóta A 15 tis. t, B 5 tis. t), což zabezpečuje využití možností polského cukrovarnictví, rovněž i výhodných podmínek zpracování v Polsku (6).

Cukrovarnictví vyžaduje pomoc a podporu státu v následujících oborech:

· vytvoření pěstitelského kapitálu spravovaného preferenčními akciemi Cukerního spolku,

· předcházení monopolistickým praktikám v oblasti produkce i trhu cukru,

· dopracování norem jakosti cukru i osiva cukrovky do souladu s EU,

· sociální ochrana zaměstnanců likvidovaných cukrovarů, rovněž i pěstitelů nesplňujících tvrdší podmínky smluv o surovině,

Předsevzetí sloužící realizaci těchto cílů vyžaduje financování jednak podílem z veřejných prostředků a rovněž i prostředky EU. Dostupnost těchto prostředků bude jedním z hlavních směrů činnosti vlády. Pochopitelně hlavním zdrojem financování restrukturalizace a modernizace cukrovarnictví a jeho základů zůstane privátní kapitál, vlastní prostředky cukrovarů, bankovní kredity i kapitál strategických investorů.

Rozvoj všech současných cukrovarů není možný. Jejich stávající výrobní možnosti s podmínkami dobrého využití v celé kampani dávají možnost značného překročení velmi vysoké a již nyní dosažení produkce. Růst měřítka produkce vybraných cukrovarů může ovlivnit snížení nákladů výroby a tím opravu - zlepšení konkurenceschopnosti polského cukru na mezinárodním trhu (7).

Podle Podlaskiego (4) je nutné co nejrychleji zastavit produkci v 1/3 cukrovarů. Část z nich by mohla provádět zpracování řepy do těžké šťávy, která by byla převedena do nových podniků a tam zpracována na cukr.

Závěr (praktické doporučení)

Polské řepařství požaduje co nejrychlejší dokončení procesu privatizace. Není možné otálet. Je třeba co nejrychleji rozhodnout zda-li spolek Polský cukr zůstane či nikoliv.Pokud by se ukázalo, že jeho vytvoření je ekonomicky neudržitelné bude nutno přistoupit na privatizaci podniků, které dosud privatizované nebyly.

Nutně je doporučen bezplatný převod akcií cukrovarů jejich zaměstnancům a pěstitelům, aby se cítili být spoluvlastníky podniků.

Je nezbytné, aby se podle vzoru EU rozpočítaly mezi cukrovary a pěstiteli podíly jakostních parametrů bulev, což podmiňuje ceny nákupu řepy dle ceny cukru. Podle výnosu cukru a ne bulev platí jen 6 podniků. Pěstitelé jsou tak pouze dodavateli suroviny a ne spoluproducenty cukru.

Je třeba nejrychleji schválit nové cukerní stanovy, což vnese řád do trhu cukru a izoglukózy v Polsku podle vzoru EU. Doposud produkce izoglukózy v Polsku, na rozdíl od EU, nepodléhá žádnému ohraničení, což budí obavy cukrovarníků.

Použitá literatura

1. Agencja Rynku Rolnego, 2000: Biuletyn Informacyjny, nr 4: 1-52.

2. Materiały Centrum Informacyjnego Rządu, 2000.

3. Materiały Ministerstwa Skarbu Państwa, 1999: 1-2.

4. Podlaski S., 2000: informacja ustna.

5. Praca zbiorowa, 2000: Rynek cukru, nr 17, Instytut Ekonomiki Rolnictwa i Gospodarki Żywnościowej, Warszawa: 1-44.

6. Stanowisko Negocjacyjne Polski w obszarze Rolnictwo, 1999, Warszawa: 1-18.

7. Urban R. i in., 1999: Strategiczne problemy przemysłu spożywczego. Instytut Ekonomiki Rolnictwa i Gospodarki Żywnościowej, Warszawa: 1-108.

Kontaktní adresa

Dr inż. Arkadiusz Artyszak, dr inż. Katarzyna Kucińska, Zakład Szczegółowej Uprawy Roślin, ul. Rakowiecka 26/30, 02-528 Warszawa, Polska, e-mail: rol_ksur@delta.sggw.waw.pl