Datle, chléb pouště, se sklízejí rukama

Listopadové dvacetistupňové slunce proniká mezi listy košatých datlovníků, a zatímco Evropana zahřívá pocit babího léta, Tunisané jsou navlečeni v "zimní" výbavě. Ani ta jim však nebrání při práci. "Yalla yalla," volá Karim v tlustém svetru a hbitě šplhá bosýma nohama ke koruně palmy. Za ním též bosky lezou další tři kamarádi, přesněji řečeno kolegové z místního palmového háje v jihotuniském městě Tozeur, uprostřed oáz a nedaleko velkého solného jezera Chott el Jerid. Sklizeň, která začíná v srpnu, pokračuje celý podzim a vrcholí v prosinci. Od podzimu dozrávají ty nejlepší plody. "Ve starém Egyptě používali ke sklizni datlí v královských zahradách cvičené opice, které lezly až do výšky třiceti metrů. U nás jsme tyto praktiky polidštili," žertuje šéf, zatímco jeho čtyři svěřenci lemují mohutný kmen palmy. Pozornost se upírá na samý vrch datlovníku, kde Karim jednou rukou přidržuje zdatný trs datlí a druhou se jej snaží odříznout od stromu. Po troše námahy ho opatrně podává Hasanovi, který stojí pár centimetrů pod ním. Mohutný svazek utržených plodů si muži jako štafetu podávají až dolů na zem. To je tíha, váží alespoň tři kilogramy, potěžkávám svazek karamelově zbarveného ovoce, které voní po medu. Deglet Nour. Prsty světla. Královské obří zlatavé datle, nejžádanější a nejlepší kvality, určeny na export. Vyžadují intenzivní péči a ročně spotřebují dvakrát více vody - 160 kubických litrů - než jiné odrůdy, kterých jsou desítky. Za optimálních podmínek vyprodukuje strom až sto kilogramů datlí ročně a dožívá se 200 let. Pro turisty i obyvatele Sahary je dnes nepředstavitelné, že datle k severoafrické krajině nepatřily od nepaměti, jejich domovem je totiž střední Asie. Datlová palma se výborně přizpůsobila klimatickým podmínkám v regionu Chott a snese kolísání teplot od minus 15 do 50 stupňů Celsia. Zhruba 4,2 milionu datlových palem produkuje ročně sto tisíc tun datlí, z nichž třetina je určena k exportu, zejména Deglet Nour. Tuniské palmové háje mají více než 150 druhů datlí, například Khadrawi, Halawi, Mahjoul, Deglet bajda, Khouat Allig, Kenta a Allig. Datle jsou v oázách natolik ceněnou potravinou, že jim mnozí obyvatelé dávají přednost před obilninami. Lepší část sklizně prodávají do zahraničí a zbytek si ponechávají pro vlastní konzumaci. Datlová palma se těší univerzálnímu využití. Kmen dává dřevo, listy slouží ke stavbě provizorních obydlí, větve k ohrazení stád dobytka, z vláknitých konců listů se pletou košíky a sandály. Pařezy slouží jako palivo a z kmenového lýka se splétají provazy. A kromě toho se datle dají samozřejmě také konzumovat. Z některých se dělá mouka, z jiných med a ty méněcenné slouží jako krmivo pro zvířata. Z horní části kmene se vyrábí silné a sladké víno, či spíše likér zvaný laghmi. Snad jedno upozornění na závěr: velká buclatá aromatická datle, vonící po ambře, karamelu a medu, z níž je též výtečná pěna na způsob té čokoládové, obsahuje tři sta kalorií.***NA DATLOVÉ FARMĚ. Zaměstnanec farmy slézá po sklizni dolů po kmeni datlovníku. Datle jsou v Tunisku natolik ceněnou potravinou, že jim mnozí dávají přednost před obilninami.