Skutečně selské produkty? Pouze na farmách

Ačkoli se značná část spotřebitelů domnívá, že na farmářských tržištích ve městech nakupuje čerstvou produkci od tuzemských zemědělců ve vyšší kvalitě než v maloobchodu, velmi často to neplatí. Malý český „takypodnikatel“ již totiž stihl pozitivní image farmářských trhů znevěrohodnit. Prostor k tomu otevírá samotná podstata farmářských trhů, tedy potřeba jejich organizátorů nabídnout zákazníkům co nejširší spektrum zboží, často v lokalitách, v jejichž blízkém okolí příliš mnoho zemědělců nepůsobí. Díky tomu se produkty dováží z nelogicky velké vzdálenosti a mnohé z nich nejsou od farmářů ani náhodou.

Skutečně selské produkty přímo od sedláka tak lze koupit pouze v rámci prodejů ze dvora, přímo na farmě. To je věta, kterou by měl spotřebitel slýchat daleko častěji než dosud. Aby se přitom mohla nabídka zboží při prodejích ze dvora rozšiřovat, je třeba nejen prodej, ale zejména produkci selského a fakticky regionálního zboží od malochovatelů a malopěstitelů podporovat. V praxi jde hlavně o dva kroky -  snížit četnost kontrol u těchto producentů ze stran dozorových orgánů a zvýšit limity pro prodej zboží ze dvora. Zdá se přitom, že alespoň ve druhém případě se blýská na lepší časy, což je dobrá zpráva nejen pro zemědělce, ale i pro spotřebitele. Ještě důležitější je ale bod jedna. Je totiž zcela zřejmé, že množství kontrol směrovaných na nejmenší zemědělské subjekty jde evidentně nad rámec významu těchto podnikatelů na trhu. To je zcela v rozporu se všeobecně deklarovanou ochranou spotřebitele z hlediska bezpečnosti potravin tak, jak to vnímá i sama EU. Z logiky věci je jasné, že vyšší teoretické ohrožení spotřebitele hrozí ze strany větších subjektů, protože dopad případných provinění je širší. Přesto ze statistik provedených kontrolními orgány u malých zemědělců s výměrou půdy do 10 hektarů nebo s počtem chovaných zvířat do 10 kusů vyplývá, že tyto kontroly mnohonásobně překračují počty kontrol u velkých subjektů. V šikaně malých sedláků s přehledem vede plemenářská inspekce, která u drobných chovatelů s celkovým podílem 2,5 procenta chovaných zvířat provedla 31 procent všech svých kontrol. Obdobně Ústřední a kontrolní zkušební ústav zemědělský provedl u zmiňovaných chovatelů 8,75 procenta kontrol a u drobných pěstitelů s celkovým podílem ploch obhospodařované půdy 1,54 procenta provedl 14,27 procenta kontrol. Kromě toho, že jde o formu diskriminace malých subjektů, se jim samozřejmě tímto způsobem zvyšují náklady, a to nejen díky ztrátě času. To v důsledku podvazuje rozvoj jejich podnikatelského prostředí a mimo jiné ústí následně do nižší nabídky výrobků v rámci prodejů ze dvora. Nejen ale tam. Již bylo řečeno, že problémy farmářských trhů pramení mimo jiné z nedostatečné nabídky skutečných farmářských produktů. Pokud by ale existovala nejen deklarovaná, ale i faktická podpora drobných výrobců, mohly by svými produkty kromě prodeje na vlastních farmách obohatit opravdu českými selskými produkty i ony trhy. K tomu je ale třeba neházet jim klacky pod nohy.

Velké subjekty se přitom nemusí těch malých bát. Konkurenci pro ně nepředstavují, naopak mohou pomoci propagovat tuzemskou zemědělskou produkci a výrobky z ní.

Petr Havel