Ministr životního prostředí Tomáš Jan Podivínský navštívil šumavský národní park

Ministr životního prostředí Tomáš Jan Podivínský v rámci svých pracovních cest po České republice navštívil největší tuzemský národní park Šumavu.

„Šumava je přírodní klenot naší země a opravdu mě mrzí, že se o ní v poslední době mluvilo pouze v souvislosti s kůrovcem, blokádami a připravovaným zákonem, který má přinést národnímu parku nezbytnou stabilitu. Tím, že se rozpustila Poslanecká sněmovna, návrh zákona spadl pod stůl. Jako státní úředníci si ale nemůžeme dovolit „pustit lopatu z ruky“ a v situaci, kdy neexistuje Poslanecká sněmovna, si musíme naopak ještě víc vyhrnout rukávy a pokračovat dál. Proto hned na začátek září svolám pracovní skupinu, která naváže na práci týmu expertů i úředníků, kteří se na prosazování zákona podíleli. Nová poslanecká sněmovna by po volbách neměla začínat od nuly, ale měla by při schvalování zákona vyjít z práce, která už je hotová, konsensuálně dohodnutá především mezi všemi, kterých se zákon bezprostředně dotýká“ říká ministr životního prostředí Tomáš Jan Podivínský.

Zvláštní pozornost věnoval ministr Tomáš Jan Podivínský šedým, kůrovcem zničeným lesům: „Pokud aktivisté chtěli zachránit Šumavu tím, že blokovali zásah proti kůrovci, tak větší přírodní pomník v podobě měsíční krajiny po sobě zanechat nemohli. Věřím, že se v budoucnu tato situace nebude opakovat a k péči o národní park, i v rámci připravovaného zákona, se bude přistupovat se zdravým rozumem a ne ideologicky. Jestliže někdo tvrdí, že zachrání národní park tím, že jej nechá volně sežrat kůrovcem, tak to je pro mě perverze ochrany přírody. Pokud se někde loupou z plošin stromy nastojato, každý za 2 tisíce korun, takový strom se někde nechá několik let stát, aby se potom za další 2 tisíce korun v pěti metrech uřízl a řez se motorovou pilou rozřezal na kousky, aby to vypadalo, jako že se strom sám zlomil, tak je to nejen neskutečná Potěmkinova vesnice, ale v době hospodářské krize, kdy mnohé domácnosti mají opravdu hluboko do kapsy, se tady ve jménu ochrany přírody vyhazují desítky miliónů korun oknem. A na 3 miliony kůrovcem sežraných stromů jsou opravdu neskutečné memento, o původním šumavském genofondu na Pramenech Vltavy, sežraným kůrovcem, nemluvě. Bezzásahové zóny musejí být, to je bez debaty, ale i k nim je nutné přistupovat neideologicky, normálním selským rozumem.“

V sousedním Rakousku je klasický hospodářský les. Každý z místních to ví a nebojí se to říci nahlas. A tamější les je zelený. Naproti tomu čeští tzv. ochránci dovedli svojí aktivitou přebarvit zelený les na šedý. Je to jako v oné pohádce, tady je země krále Miroslava, hezká, veselá, optimistická, a hned vedle je země, kde se pomalu nesmí ani zpívat.

„Myslím, že tento příměr poměrně dobře ilustruje rozdíl mezi rakouským nebo německým přístupem k péči o les a tím českým, kde aktivisté napáchali škody, ze kterých se park bude vzpamatovávat ještě hodně dlouho,“ dodává ministr Tomáš Jan Podivínský.

Zástupci kláštera Schlägl, což jsou vlastníci lesů, které na rakouské straně sousedí se Šumavou, ještě v roce 2010 velmi vážně zvažovali žalobu na Národní park Šumava za to, že tehdejší šumavské vedení nechalo rozšířit kůrovce až do Rakouska. Nynější setkání s panem Johannesem Josefem Wohlmacherem, který je ředitelem lesů kláštera Schlägl, bylo velmi přátelské. V komunikaci s přirozenými partnery v České republice i v zahraničí nejde o hádky nebo ultimativní požadavky. Stejně nyní s panem Wohlmacherem se bavil ministr Podivínský na Hraničníku na téma, zda lanovka ano či ne.

„Pokud si na jednu misku vah položíme lanovku, která by byla postavena na místě osmdesáti stromů, přičemž kůrovec jich za poslední dobu zlikvidoval na tři miliony, a odkloníme každou sezonu na sedmdesát tisíc lyžařů z cest, kde by normálně jeli automobilem nebo autobusem 40 kilometrů na sjezdovku a 40 kilometrů zpátky, jsem určitě pro výstavbu lanovky. Nehledě na to, že by samotná lanovka a na ni navázané služby přinesly desítky nových pracovních míst,“ říká ministr životního prostředí Tomáš Jan Podivínský a k dalšímu palčivému tématu Šumavy dodává: „Modrý sloup je pro mě záhadou. Jsem z rodiny, kde se mluvilo bilingválně, česky a německy, tak bych mohl využít této své jazykové výhody a zeptat se německy mluvícího tetřeva, proč jemu zpřístupněná cesta na německé straně nevadí, a pak se zeptat českého tetřeva česky, proč jemu by ty samé podmínky, jaké má německý tetřev, vadily. Asi bych se kloudné odpovědi nedočkal ani v jednom případě, ale pochybuji, že ti, kteří všemi prostředky bojují proti částečnému zpřístupnění tradiční historické cesty, by mi odpověděli fundovaněji.“

„Jako ve všem lidském konání je třeba i na Šumavě mít stále korektiv selského rozumu. A mít na paměti, že Šumava je kulturní krajina, že zde po staletí žijí lidé. A že zákon o Šumavě musí zajistit nejen ochranu krajiny a přírody, ale také funkci rekreační, turistickou, vzdělávací a výchovnou a že pro zdejší obyvatele je nezbytné zajistit podmínky k jejich životu, včetně pracovních příležitostí, infrastruktury a sociálních služeb. Jak praví více jak 2000 let prověřené moudro: „Sobota je pro člověka a ne člověk pro sobotu.“ Proto odmítám v extrému pozici některých rigidních aktivistů, že by bylo nejlepší na Šumavě nedělat nic, aby se odsud pokud možno co nejdříve odstěhovali lidé, kteří zde po staletí žijí, park obehnat ostnatým drátem proti vstupu predátorských turistů, stromy nechat sežrat kůrovcem a při požáru nehasit. A potom několik století vědecky pozorovat, jak si příroda bude sama sobě pomáhat. Tak se mnou tudy opravdu ne. Jsem za přátelskou, zelenou Šumavu a budu vděčný všem, kteří mi na této cestě budou pomáhat,“ dodává ministr Podivínský.

Kontakt pro více informací:

Matyáš Vitík

tiskový mluvčí MŽP a ředitel odboru tiskového a marketingu

Mobil: 606 111 060

Email: tiskove@mzp.cz