Projektem REWARD k rozvoji podnikání žen na venkově

Biotechnologické centrum ve slovinském Naklu bylo organizátorem již třetího setkání projektu REWARD zaměřeného na podporu a rozvoj podnikání žen ve venkovských oblastech. Asociace soukromého zemědělství ČR na něm spolupracuje s dalšími organizacemi z Francie, Slovinska, Španělska, Polska a také s Evropským svazem vlastníků půdy (ELO).

Tento projekt poskytne venkovským ženám příklady širokého spektra činností, které mohou využít v podnikatelských aktivitách přímo na farmách, v zemědělském podnikání a také při zachování kulturního dědictví venkova. Rukodělné tradiční výrobky, regionální kuchyně, tradiční lidové slavnosti - to vše jsou příklady, které mohou být zdrojem příjmů na venkově a zároveň umožní uchování tradic pro další generace.

První den setkání byl věnován revizi a zhodnocení vývoje projektu, představení pěti případových studií z každého státu, jejich posouzení a zvolení tří nejvhodnějších, které budou součástí školících materiálů vytvořených v rámci projektu. Případová studie je prezentace úspěšného příkladu z praxe, kdy ženy uspěly v samostatném podnikání na venkově. Některé jsou pokračovatelky rodinné tradice na farmě, jiné vybudovaly vše takzvaně od nuly, bez jakýchkoliv selských kořenů, ale s velkým nadšením a obrovským pracovním nasazením nyní vedou prosperující zemědělské živnosti ve venkovských oblastech.

Selka jak má být

Hlavní náplní druhého dne programu byla návštěva jedné ze slovinských účastnic projektu - Andreji Jagodič. Ta je podle vlastních slov farmářkou již od narození - pochází z rodinné farmy, jejíž historie sahá až do 17. století. S manželem a třemi dětmi hospodaří na farmě, kterou převzala po svých rodičích. Hospodářství je naprosto samozásobitelné - chovají zde menší stádo krav, asi 40 prasat, 400 nosnic v halovém chovu, mají také rostlinnou produkci, která zahrnuje jak obilniny, tak krmivo pro dobytek. Mléčné výrobky, maso, uzeniny a vejce prodávají přímo na farmě ve svém obchůdku. Rozlohou není statek z pohledu českého zemědělství nikterak velký, ale ve Slovinsku patří k těm větším - majitelé hospodaří na 52 hektarech, z nichž 27 ha je orná půda a zbytek pozemků tvoří lesy. Kůrovce zde mají zcela výjimečně, a to díky smíšené skladbě lesa. Pokud najdou napadený strom, ihned jej likvidují. K vlastním hektarům mají ještě pronajaté pozemky. Svou produkci dodávají částečně i do blízké školy, jednou týdně ji prodávají na farmářském trhu v blízkém městě Kranj. Oba manželé pracují na farmě, tři děti ještě studují (technickou univerzitu, střední školu v Rakousku a základní školu), ale ve volném čase se plně zapojují do chodu farmy. Rodiče farmářky se snaží také stále pomáhat, ale vzhledem k pokročilému věku je jejich pomoc už velmi omezená. Na farmě žije také neprovdaná sestra farmářky, která se zapojuje do chodu hospodářství především v pozici účetní.

Multifunkční farma

Paní Jagodič zmínila také spolupráci mezi farmáři v regionu - především vzájemné půjčování zemědělských strojů a zařízení. Tento styl sdílení je ve Slovinsku stále více populární, pomáhá farmářům ušetřit náklady a efektivněji využít techniku, než když slouží nárazově pouze jednomu zemědělci. Statek je nejméně tři sta let starý, ale majitelé jsou velmi pokrokoví a využívají moderní technologie - na střechách jsou již deset let nainstalované solární panely a spolu s menší bioplynovou stanicí pokrývají na farmě z velké části spotřebu elektřiny. Například vyhřívání v mlékárně pokryjí až do 65 °C z elektřiny vyprodukované biomasou, takže při výrobě sýrů ušetří velkou část nákladů.

Sýrárnu zrekonstruovali před čtyřmi lety, v nabídce jsou sýry holandského a balkánského typu, Cottage, tvarohy, máslo, sýry na grilování i místní speciální sýry s různými příchutěmi. Pětikilové bochníky nechávají uležet tři až čtyři měsíce ve zrací místnosti při konstantní teplotě 20 °C. Hovězí a vepřové maso prodávají na farmě od října do května, vždy pouze v pondělí a v úterý. Tento systém prodeje čerstvého masa se osvědčil, zákazníci si na něj zvykli bez problémů.  Maso a uzeniny prodají z 80 % přímým zákazníkům ze dvora, zbytek odebírá blízká škola. Na jaře kupují asi 40 selat o hmotnosti 25 kilogramů na výkrm, porážková hmotnost pak činí 120 až 150 kg.

Farmářka nás provedla i třídírnou vajec. V létě mají menší odběry od zákazníků i škol, proto se zapojili do malého farmářského odbytového družstva a mají tak zajištěný rovnoměrný odběr. Vejce z halového chovu prodávají za 18 centů za kus. Brambory pěstují na dvou hektarech, tři hektary mají pronajaté pro potřeby testování firem Bayer a Agro sad - pro zkušební pěstování žita, tolice vojtěšky a kukuřice.

Zachování tradičního kulturního dědictví

K zachování tradičního kulturního dědictví přispívá tato farma vlastním muzeem, nebo spíše malým skanzenem, který připomíná těžbu a výrobu žernovů, mlecích kamenů na obilí, v přilehlém lomu poblíž farmy. Jsou zde k vidění dobové fotografie dělníků v lomu při jejich těžké práci, nástroje na opracování kamenů, oblečení dělníků, i hotové žernovy na mletí obilí, které se tu ještě i dnes místy používají. Ruční vysekání jednoho žernovu ze skály trvalo dělníkovi přibližně týden, a často ho musel svalit z vysokého místa v lomu, kde na něm pracoval. Pravděpodobnost, že se v té chvíli rozbije, byla ale velmi vysoká. Dělník tak mohl po celotýdenní těžké práci v minutě přijít o svůj výdělek. I takováto místa mohou být součástí farmy. Připomínají dávnou historii dnes již téměř zapomenutých řemesel pro další generace. Návštěvníci si mohou zároveň nakoupit faremní produkci a přinášejí tak do hospodářství další finanční profit.

Radka Švecová, hlavní kancelář ASZ ČR