Věřím, že se o rozpočtu EU jedou všichni dohodnout

PREMIÉR JIŘÍ PAROUBEK PŘED ODJEZDEM DO BRUSELU:

* Zítra odjíždíte do Bruselu na summit EU jednat o rozpočtu na léta 2007–13. Řada zemí již naznačila, že bude vůči britskému návrhu škrtů neústupná. Jak je na tom Česko?

Dávám přednost tomu, abychom se dohodli, protože jedna ztěch nejsilnějších věcí je čas. A ten bychom ztratili, kdybychom čekali například až na to, jestli se to povede dohodnout za rakouského předsednictví. Navíc se obávám, že Britové za toho půlroku příliš svůj názor nezmění. Mohlo by se tak stát, že se nedohodneme ani za rakouského, a potom ani za finského předsednictví. Takže pro mě je důležité, abychom se o rozpočtu dohodli. Myslím si, že Česká republika vymezila určitá kritéria, požadavky, které když budou ve významné části akceptovány, tak jsme ochotni o té celé věci jednat.

* Opozice z řad ODS vás kritizuje, že jste se proti prvnímu britskému návrhu – který počítá s velkými škrty na regionální pomoc – nepostavil stejně razantně jako Polsko či Maďarsko. Proč jste zaujal spíše smířlivější postoj?

Já bych pánům z ODS připomněl základní čísla: my bychom i po snížení měli dostat z Kohezního fondu 23 miliard eur v těch sedmi letech. Polsko 50 miliard.

Myslíte, že je to špatný výsledek? Nechci to rozvádět, ale v předchozích deseti týdnech jsem se věcem velmi věnoval. Byl jsem čtyřikrát v osobním kontaktu s Tony Blairem.

A výsledek pro ČR není nikterak špatný.

Celkově návrhy britského předsednictví znamenají velmi slušné sumy peněz, zhruba čistých sedm desítek miliard korun ročně v letech 2007–13.

* Je tedy nabourána jednota Visegrádské čtyřky, nebo budete na summitu vystupovat s Poláky, Maďary a Slováky společně?

Podívejte – já myslím, že vždycky v těch konečných fázích už každý hledá svůj zájem. Je to přirozené. Pochopil jsem to už 2. prosince na schůzce premiérů Visegrádu s Tony Blairem v Budapešti, kdy Slovensko mělo trošku jiný zájem. Vyjádřil jsem tam vůči britskému návrhu výhrady. Jedna věc jsou ale výhrady, a druhá věc je, že bychom měli o tom rozpočtu jednat – a při tom jednání uplatnit své návrhy.

* Nebojíte se, že když Česko přistoupí na nějaké ústupky, zaplatí za to poměrně vysokou cenu: ztratí spojence z řad nováčků, a ještě získá pověst toho, který se spokojí s málem?

Již jsem zmínil ta základní čísla a myslím, že vůbec nejsou špatná. Ale myslím si, že každá země sleduje svůj zájem. Já jsem v rozhovorech s Tony Blairem požadoval vyšší ocenění odhadu českého růstu ze zhruba 3,3 procenta na pět procent, dále i to, aby DPH byla uznatelnou odpočitatelnou položkou, což je velmi důležité pro veřejné rozpočty, především pro rozpočty obcí, a za třetí celkové rozvolnění pravidel čerpání z fondů.

* Rozpočtové tahanice by mohly narušit solidaritu EU. Je ale ještě vůbec možné ji v této bitvě uchránit?

Princip solidarity platí i tehdy, když se jedná o rozpočtu. Ale samozřejmě tady jde spíš o tu zásadu, že bohatší země jsou ochotny přispívat těm chudším. To je princip solidarity. Kolik která země dostane, to už je pak věcí jednání a argumentů.

* Myslíte si, že si Unie může dovolit další debakl? Nestačil už ten s euroústavou a kolem rozpočtové tahanice na summitu v červnu? Veřejnost se v tom už přestává orientovat a ztrácí důvěru.

Samozřejmě, že neúspěch tohoto summitu by nebyl příjemný a mohlo by hrozit, že občané ztratí důvěru. Jednání o rozpočtu ale není idylka a věřím, že se všichni jedou do Bruselu dohodnout. Dokonce i ti, co říkají, že se nejedou dohodnout, protože i to je určitá vyjednávací pozice.

* Když se ale nedohodnete – co to pro Česko bude znamenat pak?

Bude to znamenat, že musí doufat, že se ty věci dohodnou za půl roku.