Kokcidióza: podceňovaný problém?

Aktuální studie dr. Zechnera mapuje toto parazitární onemocnění a radí jak udržet ekonomické škody v přijatelných mezích.

Kokcidie jsou parazité, kteří mohou především u mladých zvířat vyvolat i závažná průjmová onemocnění. Parazité rodu eimeria se množí ve střevním traktu a poškozují střevní stěnu, což má za následek vznik více nebo méně závažných trávicích poruch. Podle odhadů způsobují eimerie v celosvětovém měřítku ekonomické škody za více než 500 mil. €, které jsou způsobeny především nižšími přírůstky.

V závislosti na situaci v podniku, hygienických podmínkách a pobytu na pastvě může být napadeno až 100 % zvířat. Ačkoliv jsou na infekci vnímavé všechny věkové kategorie skotu, onemocní především mladá zvířata v rozmezí od 3 do 18 měsíců. U starších zvířat se již vyvinula díky přítomnosti parazitů vlastní imunita, takže se v jejich střevním traktu množí již jen omezené množství parazitů. Klinické symptomy se většinou nemanifestují, ale i tato zvířata vylučují oocysty, čímž dochází k zesílení infekčního tlaku v chovu a mladá zvířata se mohou snadno infikovat. Stresové faktory často vyprovokují manifestaci klinických symptomů. Po změně krmné dávky, přemístění zvířat, transportu nebo po prvním vyhnání na pastvu tak může dojít k pomnožení eimerií.

V současné době je u skotu známo 21 různých druhů eimerií, z toho v Evropě se vyskytuje 13 druhů, onemocnění prokazatelně vyvolávají tři druhy – E.zuernii, E.bovis a E.alabamensis. Zvířata se infikují výhradně příjmem infekčních parazitárních stádií, sporulujících oocyst, které dokáží přežít ve vnějším prostředí až 2 roky. Po infikování zvířete dojde k iniciaci parazitů, kteří pronikají do sliznice trávicího traktu, množí se a postupně ničí střevní buňky (nepohlavní rozmnožování). V místě spojení dochází k vývoji samčích a samičích parazitických stádií, které se dále pohlavně rozmnožují za vzniku oocyst, které po zničení střevních buněk skot vylučuje z těla ven. Tyto oocysty nejsou ještě schopné infikovat zvířata, teprve za příznivých vnějších podmínek (teplota a vlhkost) se v průběhu 2 až 3 dnů transformují do infekčního stádia – sporulující oocysty.

E.alabamenis vykazuje afinitu především k tenkému střevu, E.zuernii a E.bovis převážně poškozuje tlusté střevo. Klinické symptomy se liší v závislosti na druhu eimerie.

Tenké střevo je velmi dlouhé a zničené slizniční buňky jsou rychle nahrazovány novými. Živiny, které nemohou díky nefungujícím střevním buňkám proniknout do krevního řečiště, putují do tlustého střeva, kde mohou být ještě využity. Infekce E. alabamenis zpravidla vyvolává ne tak závažné klinické symptomy. Výkaly infikovaných zvířat jsou většinou kašovité až tekuté, k úhynu postižených jedinců dochází jen velmi zřídka. I přesto dochází k velkým ekonomických ztrátám, protože zvířata špatně rostou a jsou vnímavější na jiné druhy onemocnění.

Při poškození střevní sliznice v tlustém střevě vlivem infekce E.bovis nebo E.zuernii vznikají těžké průjmy, které často mohou být i krvavé. Zvířata vykazují závažné poškození celkového zdravotního stavu, teplotu (okolo 40o C) a často vlivem vysokých ztrát tekutin uléhají. Nezřídka končí onemocnění vysílením organismu a následným úhynem. Zvířata, která onemocnění přežijí, jsou většinou ve svém vývoji výrazně opožděna.

Nejnovější německá studie prokázala, že více než 80 % zemědělských podniků bylo napadeno kokcidiemi. Často se v jednom podniku vyskytlo současně více druhů eimerií. V průběhu studie se ukázalo, že mnoho chovatelů skotu vůbec netušilo, že se v jejich chovech tento druh parazita vyskytuje a že klinické symptomy a škody způsobené především sníženými přírůstky na jdou na jeho vrub.

Diagnostika

Podezření na výskyt kokcidiózy se dá potvrdit rozborem výkalů, ale ne vždy je prokázán přítomnost oocyst. Negativní výsledky rozboru nemusí znamenat, že zvíře není infikováno, může se nacházet ve stádiu degradace slizničních buněk. Naopak zcela bezpříznaková zvířata mohou oocysty vylučovat (zejména starší), protože jejich imunita je dokáže ochránit před následky infekce.

Terapie

U infikovaných zvířat je největším problémem ztráta tekutin a minerálních látek. Pokud zvířata přijímají již jen tekutiny, je třeba jim nabídnout ad libitum roztok elektrolytů. U již trvale ležících zvířat je zpravidla nutné aplikovat infuzi. Poškození střevní stěny je třeba minimalizovat protizánětlivými preparáty. Infikované zvíře je nutné neprodleně od zdravých zvířat oddělit, protože může vylučovat velké množství oocyst.

Ošetření zvířat se omezuje jen na zmírnění jednotlivých symptomů provázejících onemocnění. Některé preparáty jsou schopné kokcidie usmrtit. V podnicích, ve kterých byl již výskyt kokcidií prokázán, by měla být zvířatům podána kokcidiostatika cca 14 dní před vyháněním na pastvu nebo naskladnění zvířat do stáje, aby došlo k přerušení infekčního koloběhu.

Je smysluplné podat tyto preparáty také zvířatům, které přicházejí do skupiny a zdravým jedincům, protože tato zvířata jsou s velkou pravděpodobností již infikována nebo infikována budou. Diclazuril nebo Toltrazuril spolehlivě kokcidie usmrcují, je možné aplikovat i sulfonamidy, které sice nepůsobí proti parazitům, ale zase přinášejí výrazné klinické zlepšení zdravotního stavu. Současně redukuje tento lék vylučování oocyst a redukuje tím také infekční tlak na ostatní zvířata. Čím rychlejší je léčba, tím menší poškození trávicího traktu kokcidie napáchají a tím menší ekonomické ztráty způsobí.

Čistota snižuje infekční tlak

Ačkoliv se kokcidie vyskytují v téměř každém zemědělském podniku, při dobrém managementu hygieny se vyskytují problémy s klinicky nemocnými zvířaty jen velmi sporadicky. Vedle základního čistění a dezinfekce před znovuosazením jednotlivých oddělení ve stáji je nutné také častěji odklízet trus. Tak je možné významně zredukovat infekční tlak. Dezinfekční prostředky musí obsahovat krezol.

Dále je nezbytné zabránit znečištění krmiva nebo napájecí vody výkaly. Napáječky a žlaby je nutné umístit tak, aby k tomu nemohlo dojít. Protože kokcidie přežívají obzvlášť dobře ve vlhkém prostředí, je nezbytné zlikvidovat vlhká místa ve stáji nebo na pastvě, jako jsou např. odkapávající nebo přetékající napáječky.

Protože sporulující kokcidie dokáží na pastvině přežít rok i déle, je nutné telata, která ještě nemají vytvořenu vlastní imunitu nevyhánět na pastvu. Také zkrmováním objemných krmiv získaných z těchto pastvin může dojít k nákaze kokcidiemi.