O tom jak zemědělci fetují

„Narkomani v rouše rolnickém“ nebo „Čichli si a už v tom jedou“ – stejné články ve dvou periodikách Táni Králové v posledním týdnu opět, avšak zcela zbytečně, pohnuly žlučí a zřejmě i urazily spousty zemědělců. Byl jsem tolerantní a říkal jsem si, jestli si náhodou nečichla sama autorka.

Potom mi ale došlo, že se spolehla na ekonomy typu Tomáše Douchy a spol. (netřeba představovat) a byl jsem ještě tolerantnější. Prostě se jen zmýlila a konečně… z něčeho musí být živa. Doposud sranda. Horší je, že ten článek prostě lidi čtou.

Ten začíná větou „Pánové, kdo z vás to má?“ s dovětkem - „mohli by se chlubit zemědělci spolu s Jiřím Paroubkem“

Pro samotný obsah se více hodí slavná věta z dnes již dávné minulosti Milouše Jakeše: „….je to milá holka,…všechno,…ale ona už tři roky po sobě bere šestset tisíc každý rok….!!!“. Jak jinak si vysvětlit novinářkou v závěru článku „napráskaných“ několik podniků s výší jejich dotací, zřejmě s cílem posadit veřejnost leknutím na prdel. Nic proti tomu. Tyto informace jsou veřejné. Když to ale takto napíše novinář, považuji to za daleko vulgárnější, než mnou použité slovo prdel. Jedna vyjmenovaná akciová společnost pobrala ohromujících 73,3 milionů korun. Konec sdělení veřejnosti. Tečka. No není to ohromující? Je třeba pomlčet, že se jedná o firmu která hospodaří na 9600 hektarech s 2200 kravami. Kalkulačka v ruce občana schopného sčítat, násobit a dělit odhalí, že namísto 9700 korun a hektar uvedené novinářkou v úvodu článku, je v případě této společnosti dotace na hektar o dva tisíce menší. Napsat, že soused Němec, Rakušan pobírá téměř dvojnásobek, by ztratilo význam článku diskreditovat zemědělce a taky by to nemělo tu správnou šťávu.

Další z ohromujícího odhalení. „Na jednoho pracovníka v zemědělství připadlo více než čtvrt milionu korun“, rozuměj dotací. Co na tom, že zemědělství spolu s oborem ubytovacích služeb má nejmenší průměrné mzdy. Zatím co Petr Havel, označující sám sebe za zemědělského analytika, lituje pitomosti, které z pusy vypustil v létě před televizními kamerami, pud sebezáchovy novinářku opustil a věta je opět tady. Je to stejná hloupost jako napsat, že při rozpočtu jedné miliardy poslanecké sněmovny, na každého z dvě stě poslanců připadá ročně pět milionů. Občane, byť to nepíši, rozuměj samozřejmě do kapsy. Nebo pokud na čtyřicet tisíc lékařů v naší zemi a deseti miliardách ze státního rozpočtu do zdravotnictví, pobere každý doktor dvě stě padesát tisíc. No nic. V těchto hloupostech pokračovat by mě přivedlo ke studu. Tedy alespoň mě.

Perlení v žádném případě nekončí a nadpisy sloupků „Za věčnou hojnost“ či „Čtyři roky hubené, šest tučných“ je ukázkou mystifikace a schopnosti negativního vlivu „taky novináře“ na názor veřejnosti. Na otázku Táni Králové „že by po tučných letech přišla hubená?“ si sama odpovídá „s tím ani náhodou nepočítají zemědělci, za něž hovoří Agrární komora“. A na důkaz svého tvrzení až na konec článku připojí přehledy posledních deseti let hospodářských výsledků a hrubé zemědělské produkce dosažených v tomto odvětví. Jestli jsem výše psal slova o hlouposti, tady naopak musím uznat, že takto to rozložit bylo naopak až příliš promyšlené. Nebezpečně. Součtem jednotlivých tučných a hubených let vyjde najevo, že hrubá produkce zemědělství dosáhla za toto období deseti let 1151 miliard korun. Součet hospodářských výsledků činí tučných 26 miliard. Jestli dobře počítám, činí to z této produkce 2,29 procent. Nebýt „nejtučnějšího“ roku 2007 s 9,78 procenty, byl by tento průměr za devět let ohromujících a tučných 1,56 procent. Na upozornění novinářky, že „po vysoce ziskových letech se odvětví jako celek vrátí na zem“ lze přátelsky odpovědět: „Táňo, klídek….. ještě jsme nevzlétli“.

Táňa Králová se v článku opírá o tak zvanou studii ekonomů. Jedná se o materiál připravovaný pro ministra Šebestu, který jak dále uvádí „měl zůstat utajen“. Podle ní si v mnohém protiřečí s hodnocením, které se veřejnosti snaží vsugerovat Agrární komora, která zatímco burcuje kvůli ztrátě soběstačnosti u mnoha komodit, agrární ekonomové dospívají ve studii k jiným závěrům. Tak nejprve, kdo jsou ti agrární ekonomové a co je to za materiál? Slohová práce s cílem kompromitovat české zemědělství, zpracovaná týmem ředitele Václava Baška z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací. Před sloučením s jiným ústavem pánové řídili Výzkumný ústav ekonomiky zemědělství, živený z rozpočtu ministerstva zemědělství, ročně zhruba osmdesáti miliony korun. Na webových stránkách doporučuji i Táně Králové zalistovat ve výročních zprávách o činnosti tohoto ústavu. A stejně jako já, bude hledat souvislosti s výzvami slovutného ústavu k vyšší rentabilitě a výkonnosti zemědělství ve světle výsledků činnosti a nákladů tohoto ústavu. Pokud skutečně ministr Jakub Šebesta nařídil utajit tento materiál, pak tomuto ústavu pouze pomohl. Zbavit tyto pány možnosti dále ovlivňovat veřejné myšlení je v tomto případě známkou dobrého úsudku ministra. Opřít se o údaje tohoto materiálu bylo pro novinářku stejné, jako se opřít o shnilý plot. Například tvrzení o vytváření přebytků mléka a hovězího masa je více než nepravdivé. Spotřeba mléka v ČR je necelých 250 litrů na hlavu. Je nás 10,4 milionů což v součtu znamená spotřebu 2,6 miliardy. A toto množství v ČR vyrábíme. Češi podle článku snědí o desetinu hovězího masa méně, než se vyrobí. Od ledna do září 2009 se vyrobilo na obyvatele zhruba šest kilogramů. Spotřeba za rok 2008 byla v ČR 10,8 kg. Ztráta soběstačnosti ve vepřovém logicky snížila spotřebu obilí, určeného ke krmným účelům. S výjimkou přebytku obilí se stáváme pomalu zemí závislou na dovozu téměř všeho a to bez ohledu na fakt, že jsme v EU zemí s nadprůměrnou výměrou zemědělské půdy na obyvatele. Každý, kdo bude chtít seriozně posoudit problematiku, má možnost. Srovnání produkce v ČR s ostatními zeměmi EU, přidělení produkčních kvót apod. ukáže země, které pokud se například v mléce nekoupou, pak mají veliký problém s jeho odbytem. Proč ne na úkor Českých zemědělců a nakonec i spotřebitelů? Každá rozumná země do základních strategických plánů zahrnuje dvě základní priority. Energii a potraviny. Proč ztrácíme tu, kterou jsme schopni z vlastních zdrojů zajistit? Dokud v zemích sousedících s naší bude existovat klientelismus z jakýchkoliv důvodů, pak nedokáže český zemědělec tomuto prostě čelit. To není konkurenční boj zemědělců, ale konkurenční boj státních rozpočtů těchto zemí.

Významnou dotační složkou jsou přímé platby. Je velmi složité nezemědělské veřejnosti vysvětlit tento systém. Jednoduše lze vysvětlit tuto podporu tak, že zemědělci musí plnit podmínky, za jejichž splnění jsou jim přiznávány náhrady. Ty byly vypočítané dnešními kritiky již zmiňovaného ústavu. Výše je vypočítána jako rozdíl mezi náklady na údržbu krajiny při plnění povinných podmínek a výnosy, které zemědělci touto činností získávají. V případě České republiky je dotace hrazena v roce 2010 pouze ze 70 procent Evropskou unií (původní země EU 15 mají vše hrazeno z unijních prostředků) a 30 procent může být doplněno,jak bylo při vstupu vládou zemědělcům slíbeno, ze státního rozpočtu. Výše podpor v jednotlivých zemích jsou však i tak rozdílné a i při plném dorovnání 30 procent ze státního rozpočtu by na hektar zemědělské půdy v ČR bylo 446 €, proti 691 € Německu, nebo 802 € v Rakousku. To je ovšem ten lepší případ. Po Janotově balíčku na dorovnání ze státního rozpočtu je navrženo 1,5 miliard korun, avšak na dorovnání 30 procent by bylo potřeba cca 7 miliard. Chybějících více jak 5,5 miliard prostě zemědělci vyššími cenami a produkcí nemohou dohnat a rozdíl se svými sousedy v EU se ještě více prohloubí.

Nesmysly spojené se zlým úmyslem a vědomým poškozováním domácích zemědělců některými ekonomy Ústavu zemědělské ekonomiky a informací tomu všemu dává korunu. Hovoří o turbulentním prostředí trhu a tlaku zvyšování nákladů na práci a půdu. Při tom neuvedou ani zmínku o vysokých úlevách zemědělců Polska, Německa, Rakouska a dalších Evropských zemích na odvodech a daních spojených s pracovní sílou v zemědělství. Varují před otevřením trhu s pozemky a korunu tomu dávají varováním před nevyzpytatelným počasím neboli pokračujícím globálním oteplováním. Věřte, že zemědělcům je horko už řadu let. Jejich závěr, že „na tyto podmínky a konkurenční prostředí Evropské unie není české zemědělství dostatečně připraveno,“ je na vyhození těchto ekonomů z ústavu a umístění do jiného.Tím více,že jsou placeni z peněz českých daňových poplatníků,tedy ze zdrojů českého ministerstva.Nebo jsou snad placeni těmi kdo chtějí získat lacino nová odbytiště? Český zemědělec není připraven a schopen čelit v nesrovnatelných podmínkách konkurentů z okolních zemí.To je ten lepší případ. Horším je, že tomu není schopen čelit v budoucnu český spotřebitel. Příkladů nesmyslné ztráty soběstačnosti některých komodit v minulosti potraviny nikdy nezlevnilo. Novináři si mohou psát jak libo, nakonec jsou to i milé holky, ale šíleným ekonomům je nutné se trvale bránit. Říká se, přání je otcem myšlenky. Snad ani šílený ekonom nedrží myšlenku závislosti v potravinovém zajištění na velkém bratrovi. Ale jestli ano,ať to řekne sám a nahlas-nechceme Vás milí zemědělci,odejděte a naše národní bohatství-půdu přenechte nejlépe zahraničnímu kapitálu.

Robert Erlebach

Nezfetovaný zemědělec z Liberecka