Fairtrade: Káva s chutí spravedlivého obchodu

V kavárně si lidé mohou dát i oblíbený nápoj s příběhem. Kávu, o které člověk ví, odkud pochází surovina a kdo ji vypěstoval.

Manželé Marta a Daniel Kolských jsou milovníky kávy. Sami říkají, že vším, co se točí kolem tohoto nápoje, jsou doslova posedlí. Jsou majiteli několika pražských kaváren a zároveň jediné pražírny ve střední Evropě, která se chlubí přívlastkem „fairtrade“. Že zatím nevíte, co to je? Vysvětlení je snadné. Kávu nakupují přímo od pěstitelů v rozvojových zemích a část tržby pak věnují na dobročinné účely.

Také z tohoto důvodu získali loni cenu „Byznys rebel hlavního města Prahy“.

Na plantáži

V roce 2007 oba navštívili vyhlášené kávové zahrady v okolí města Yirga Cheffe v jižní Etiopii a byli i svědky sběru. Zjistili, že pěstitelé nejlepších druhů kávy jsou závislí na světové ceně a často žijí pod hranicí chudoby.

Viděli však i školu, kterou v této oblasti vybudovala nadace Člověk v tísni (ve spolupráci s organizací Junák) a ve které se učí děti rolníků. Vše se jim spojilo dohromady.

Věděli, že to je cesta, kterou by chtěli jít: Zorganizovat dlouhodobě udržitelný obchod s kávou, který by byl výhodný pro obě strany – tedy pro pěstitele i nákupčí – a zároveň podpořit rozvoj humanitárních projektů.

Po návratu z Afriky začali nápady realizovat. Otevření první kavárny jim netrvalo ani čtyři měsíce a záhy následovala i pražírna. „Pražírnu s malým skladem jsme postavili nedaleko Neratovic u našich dobrých přátel, v části velkého mlýna,“ vysvětluje Daniel Kolský.

Finance na zařízení pražírny dali dohromady díky rodině, takže nepotřebovali úvěr a nemuseli začínat s dluhy. Během roku pak začali kávu sami importovat, pražit, vařit i prodávat. Protože s kávou je často spojován zcela nerovný byznys, vize obou majitelů směřovala ke konceptu spravedlivého obchodu. V tomto konceptu se zemědělské produkty a rukodělné výrobky z rozvojových zemí prodávají za vzájemně výhodných podmínek, ale pokud jde o Českou republiku, sem se všechno dováží již jako hotové zboží, ne přímo od pěstitelů.

Káva však velmi rychle ztrácí aroma i chuť, a proto firma Mamacoffee vsadila na dovoz ještě zelených plodů. Přitom vždy praží jen takové množství suroviny, které zaručí čerstvost, a tedy i lahodnost konečného produktu.

Marta Kolská zdůrazňuje ještě další význam: „Koncept spravedlivého obchodu je pro milovníky dobré kávy přínosem. Zemědělci, kteří jsou takto smluvně zajištěni, nemusí přecházet k jiným plodinám. Prostřednictvím férového obchodu je zaručena výkupní cena i příspěvek na rozvoj místní komunity, včetně ekologického zemědělství. Nabízet kvalitní kávu, která otevírá životní perspektivu pěstitelům, považuji za důstojný způsob podnikání.“

Nákup kávy v konceptu spravedlivého obchodu také znamená, že společnost musí transparentně prokazovat, jak je řízen pohyb zboží.

Pevná pravidla

„V době, kdy se informace spíše kradou, je to tak trochu bláznovství. Nicméně, také v České republice spousta lidí vidí, co znamená obchod bez pravidel, a tak si myslím, že je dobré, když třetí strana vnímá, že obchod mezi vámi a někým dalším je v pořádku,“ tvrdí Daniel Kolský.

Lze tedy říct, že společnost Mamacoffee (v reklamě využívá dodatek: „To nejlepší od matky Země“) nabízí oblíbený nápoj s příběhem. Kávu, o které člověk ví, odkud pochází surovina a kdo ji vypěstoval. Společnost se tím odlišuje od prodejců, kteří zboží koupí u zprostředkovatelů.

Majitelé provozují v současnosti čtyři kavárny pod značkou Mamacoffee a další dvě pod značkou Café Originál. Jak sami říkají, rozrůstají se organicky.

I když rozhodování je spíše emotivní, zatím se ukázalo, že všechny kroky byly správné. Nejdřív otevřeli jednu kavárnu, pak druhou, ale další rok už následovaly čtyři najednou. Ozvalo se totiž hodně lidí, kterým se koncept líbil. Při šesti kavárnách je však už těžší udržet si kvalitu. Běžná firemní pravidla se v rukou tohoto manželského páru mění. Distribuci kávy zařizuje například člověk, který ji rozváží v batohu.

„Nezajímají nás obchodní řetězce a děláme věci tak, jak nás baví. Rebelujeme proti nekvalitní a vyčpělé kávě, proti nudě slavných značek. Měníme zažité stereotypy i představy o obchodování. Myslím, že pro nás pracují ti nejzábavnější lidé, jací se jen mohli v Česku potkat, a to z celého světa.“ Společnost má několik stálých zaměstnanců a pak desítky brigádníků.

Společnost Mamacoffee zatím mimo Prahu kavárny zřizovat nechce, ale její majitelé uvažují o vytvoření jiné značky, pravděpodobně franšízové, která by spolupracovala s lokálními partnery.

Sortiment – káva, čaj a čokoláda – by byl daný a k tomu by se vždy přidalo něco lokálního. Podmínkou by byla také spolupráce s místní dobročinnou organizací, kterou by kavárna prezentovala.

Majitelé mají hodně plánů i do budoucna: „Teď připravujeme odbyt tří nových produktů – čaje z Indie, čokolády z Peru a cukru z Ekvádoru. Vše tak, jak to činíme i s kávou, tedy od konkrét­ních pěstitelů. “

Rýsují se jim rovněž některé lokální projekty, například prodej českého moštu. Zato další kavárny údajně v tomto roce neplánují – i když, kdo ví. Pražská zoologická zahrada prý vypisuje výběrové řízení na kavárnu…

A jak komentuje Daniel Kolský: „Zajímavé věci nás vždy lákají.“

Další zajímavosti

Obchod s kávou živí téměř sto milionů lidí a káva je po ropě druhou nejobchodovanější komoditou na světě. Celkem pětadvacet milionů pěstitelů vyprodukuje ročně asi 7,7 milionu tun této plodiny, která se pak na světových burzách prodá zhruba za šedesát miliard dolarů.Kávovník se pěstuje asi v padesáti zemích světa. Lidstvo vypije denně asi dvě miliar­dy šálků tohoto posilující­ ho nápoje.

Kořeny obchodu s kávou sahají do 14. století, kdy arabští obchodníci plodinu přinesli z její původní domoviny v etiopské provincii Kaffa do Jemenu.

V současnosti hraje v pěstování kávy prim Brazílie s třemi miliardami kávovníků. Největší jihoamerický stát vyprodukuje téměř třetinu světové sklizně.

Nejexotičtější zemí mezi pěstiteli kávy je bezpochyby Vietnam, který ještě v roce 1993 tuto plodinu prakticky nevyvážel. Díky podpoře Mezinárodního měnového fondu a Světové banky se tam v roce 1995 začala pěstovat káva typu Robusta. A byl to fenomenální úspěch – Vietnam se za pět let stal druhým největším světovým vývozcem kávy a jeho podíl na světové produkci neustále roste.

I v důsledku„vietnamského zázraku“ došlo v 90. letech k výraznému pohybu ceny kávy. Ta je vůbec velmi nestabilní a její úroveň ovlivňuje několik faktorů. Rozhodujícím je množství a kvalita sklizně, které se však do ceny kávy nepromítnou okamžitě – o cenách plodiny se rozhoduje zejména na burzách v Londýně a New Yorku.

Česká republika přispívá k celosvětové spotřebě kávy jen v malé míře. Podle statistik Mezinárodní organizace kávy zkonzumuje průměrný Čech ročně tři kilogramy kávy, zatímco například průměrný Fin téměř čtyřikrát více.

Pravidelná konzumace kávy může mít pozitivní vliv na lidské zdraví – snižuje například riziko cukrovky 2. typu. Káva je dobrou zbraní i v boji proti nádorům. Celkem obsahuje asi dvě stě látek prospěš­ných zdraví. Lékař Pavel Kohout jako odborný garant pražského Institutu kávy však zdůrazňuje nutnost rozumné konzumace: „Doporučená denní dávka kofeinu je 200–300 miligramů na den, což představuje asi čtyři až šest šálků kávy. Nadměrná konzumace tohoto nápoje může mít nežádoucí účinek.“

Zdroj: www.institutkavy.cz

CO SI O TOMTO NÁPADU MYSLÍ ODBORNÍCI

Podnikatelský záměr firmy Mamacoffee představuje zajímavou formu podnikání, ve které se manželům Kolským podařilo skloubit osobní zaujetí a dlouhodobý zájem o kvalitní produkty v rámci konceptu „spravedlivého obchodu“. Samotná myšlenka dovážet polotovary z rozvojových zemí a v místě spotřeby z nich pak vyrábět konečné produkty je v tomto případě zásadní. Zde jde o dovoz kávy, stejný přístup však můžeme aplikovat i na jiné druhy zboží podle momentálních potřeb.

Vytrvalou prací a s kolegy, možná přáteli, kteří sdílí podobné hodnoty, se firmě podařilo vybudovat již několik kaváren a rýsuje se další expanze. Ovšem jak podotýkají sami manželé Kolští, něco se bude muset změnit, protože „kaváren je už moc“.

Rozvoj, který v podniku převládal dosud, vycházel spíše z osobního zaujetí a kolektivního ducha. Tento styl řízení je pro firmy s podobným zaměřením ze začátku typický. Když se však podnikání rozroste do rozměru, který vyžaduje strategické plánování v delším období, často dochází ke zpomalení rozvoje.

Jestliže však majitelé společnosti ani v této fázi nepodcení plánování a přijmou správná manažerská rozhodnutí, mohou očekávat pozitivní rozvoj i v dlouhodo­bé perspektivě.

Helena Foltýnková, oddělení kontaktů s veřejností, vysoká škola BIBS, Brno

Potravináři – od výrobců až po obchodníky – se v současnosti většinou snaží srovnat krok s obchodními řetězci a touží být jejich partnery.Naštěstí jsou i tací, kteří chtějí zachovat původní chuť a vůni potravin. To, že mají u zákazníků pochopení, dokládá obliba různých bioproduktů, místních značek a rolnických trhů. Na to si u domácích výrobců zvykáme.

Zkracování cesty od původní výroby přes nezbytné úpravy ke konečné spotřebě, za účelem dosažení nejvyšší možné kvality u výrobků dovážených, u nás obvyklé není.

A protože kvalita se prosazuje sama, není divu, že zájem roste a firmě přibývají nové provozovny. Strategie rozšiřování prodejen do krajů prostřednictvím franšízy je v tomto případě ideální.

Navíc, i spojení s činností neziskových organizací je pozoruhodný a prospěšný krok.

Ladislav Macka, generální ředitel a předseda představenstva Českomoravské záruční a rozvojové banky

VERONIKA NOVÁČKOVÁ